CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE MGR. PAVEL WIENER...

Co to je, když se řekne Mgr. Pavel Wiener, a co já s ním mám vůbec společného?

Včera jsem poprvé narazil na Wienerův tzv. Komentář k jednomu mému záznamu ve svém blogu, kde mne jednak ujišťuje svojí zdánlivou povzneseností nad mojí prací, v níž se popravdě snažím, abych zdokumentoval jeho ŽIVOT A DÍLO,  ovšem jenom tak, jak mi nabízejí mé skromné a omezené možnosti: dlouhá léta jsem se o něj vůbec nestaral, jednak z upřímného znechucení po svých někdejších zkušenostech s ním, a taky jsem neměl skoro žádné informace o jeho pozdějších aktivitách: ovšem byly tu a stále  jsou jeho publikace o prostorové orientaci a mobilitě  tzv. zrakově postižených, mezi které s bohorovností sobě vlastní samozřejmě počítá i nevidomé žáky na speciálních školách, kde jsem dlouhá léta pracoval – kvalifikován pro tuto práci právě Wienerovým kurzem po jeho ujišťování, že to je ta jediná možná a taky správná kvalifikace! (A pak jsou tu desítky jeho „výstupů vždy v hlavní roli“ -  v mediální kampani, kterou rozpoutal v roce 2008, když mu MŠMT zčistajasna odmítlo poukazovat „jeho miliony“…)

 Dnes nade vši pochybnost dokazuji, že to celé byla jedna velká a NEBETYČNÁ LEŽ! Prošel jsem přitom několika stadii: od původního nadšení z odborníka až ke zhrození se nad hloubkou jeho neznalostí a přitom – jak to nazvat? Nemravnou „rozpínavostí“, s jakou si nárokoval pro sebe všemožné a vždy neprávem nabývané kompetence… z nichž já, sledující jej vlastně vždy ze značné vzdálenosti, vím jen o  zlomku. A k té jeho mediální sebeprezentaci mne napadá jako nejvhodnější definice, kterou jsem kdysi vyčetl v prastaré Ottově encyklopedii:
ŠARLATÁN = PODVODNÍK, JENŽ DRZÝM BALAMUCENÍM KLAME NEVĚDOMÉ OBECENSTVO.
Protože on se tam dopouší celé řady nepravd, které "prodává" s takovou bravurou, (t.j. drze) že - ať už v novinách či v TV - nemají jeho protějšci,  tedy novináři, jež balamutí, žádnou šanci. O PO&M (tedy prostorové orientaci a mobilitě, rozumí se nevidomých)  toho moc nevědí, navíc je ani nenapadne mu nevěřit! 

Protože až dodnes je drtivá většina jeho posluchačů a čtenářů ochotná věřit, že je Wiener buhvíjakým odborníkem, pustil jsem se do důkladného studia veškeré relevantní literatury, abych dokázal, že zatímco on po celé dlouhé roky vede svůj „sladký život“ v absolutní nevědomosti, my učitelé PO&M se buďto vezem na vlně jakési setrvačnosti každodenní rutiny docela příjemné (upřímně: Wienerem nám „vymyšlené“ jako práce) – choď s jednotlivými žáčky (jeden na jednoho) „s bílou holí kolem školy“, užívej si respektu kolegů (No jo, tys musel dělat ten náročný kurz celý jeden rok, to já bych asi nezvládnul!) - respekt je však záhy vystřídaný despektem  (člověče,  tak já mám stejně jako ty nejvyšší pedagogické vzdělání a nikdo už mě nebude nikdy přezkušovat! Ale ty, jak slyším, se budeš muset nechat od Wienera přezkušovat každé 3 roky, to já bych asi nezvládnul...) a  řídíme se heslem: Wienera si nevšímej, copak jsi v životě ještě neviděl žádného šarlatána? Šlapej chodník s hodným, ochotným žáčkem, a vše ostatní pusť z hlavy!
Takových se sebou spokojených je jistě většina, ale to já jsem jaksi nemohl, též proto, že jsem pochopil onu vzácnou příležitost tento vzorek, tedy nevidomé od narození, pořádně prostudovat, a v jistém stadiu potom dostával na šarlatána čím dál větší dopal – kolik jsem jenom ztratil času tím, že jsem mu naletěl a neskutečně dlouho sám podléhal tomu, pro co jsem posléze vymyslel a zavádím název VIZUOMORFISMUS, doufaje v jeho univerzálnější platnost a potřebnost, tedy nejenom k jednorázovému použití jako "nadávky" pro Wienera, jakožto jednoho z jeho hlavních distributorů… o němž dnes prohlašuji a celou touto prací na svém dvojjediném blogu prokazuji, že jeho veškerá odbornost ve vztahu k objektům naší péče, tj. nevidomým žákům, byla a zůstala NULOVÁ.

Zvažte prosím tohle: Jezdíte celý rok na nějaký kurz, který by proboha měl být veden fundovaným odborníkem, dokonale obeznámeným s nabízeným tématem, od něhož byste měli dostávat laskavé rady a informace, nějakým zásadním způsobem užitečné pro vaši další profesní dráhu, to bych považoval za normální a samozřejmé; avšak narazíte na zlého, ješitného nedouka, který tématu vůbec nerozumí, takže si to dělá tak, aby to co nejvíc vyhovovalo JEMU, který si zmáknul rozhodující osoby na ministerstvu až nekutečným způsobem, takže  mu s důvěrou ponechali naprosto ve všem VOLNOU RUKU!

Takový kurz prostě tady ještě nikdy a nikdo nezažil! (Ale o tom blíže v chystaném zápisu „Wienerův VUML“)

Avšak on byl, a vlastně je až dosud brán za odborníka v tak vysoce speciálním, náročném (ale také svrchovaně a nezpochybnitelně záslužném) oboru, že se mu dnes poprvé v jeho životě dostává po zásluze opovržlivé a pokaždé kdy to jde, a ono to jde pokaždé, také posměšné (přiznávám), ale kvalifikované oponentury! Což nejlépe posoudí laskavý čtenář sám.

Co mi vlastně napsal a moji odborně zaměřenou odpověď najde si už laskavý čtenář (zájemce!) jistě sám.

PÍŠE NÁM SÁM VELKÝ PAVEL WIENER - zde, MOJE ODPOVĚĎ taky

Pod mým příspěvkem (jedním ze starších) s názvem „OASČ“ přibyl 28. července v 19:46 komentář samotného potrefeného Pavla Wienera. Kdo si ho nevyhledá přímo tam, tomu ho teď přetiskuji rovnou  tady – přirozeně i s mou odpovědí – tváří se totiž jednak roztomile „jako“ povzneseně, jednak ještě roztomileji „jako“ výhružně!
Chci jenom upozornit laskavého čtenáře, ať si laskavě všimne, že qěci (a o tom snad ten příspěk byl, jmenuje se OASČ,  jaksi neřekl NIC...) Ale HROZÍ MI, JAKO KDYBY NETUŠIL, ŽE "KAŽDÁ PUBLICITA - JAK SE TO ŘÍKÁ - HRAJE PRO MNE"!!


(TEĎ UŽ CITACE)

Milý Pate,
dík za "pošťouchnutí ke svobodě" - asi Ti v tomto smyslu dlužím víc, než jsem si vůbec dokázal představit. Tak ještě jednou dík - v životě se mi nevedlo lépe, než v posledních dvou letech.
Rozepsal ses "pěkně a od podlahy". Upozorňuji Tě však, že i potom, co dnes zmizely stránky s "milióny za mými nehty", zůstává celá řada výroků na hranici žalovatelnosti.
Prkotinami jsem se nikdy nezabýval, tak s tím teď začínat nebudu. Pokud se ale znovu objeví nějaká moje obvinění z obohacování se apod., předám to rovnou svému právníkovi.
Totéž se týká prof. Křivohlavého - pouhou kontrolou ve svazcí MV bys zjistil, že tam evidován není.
Je mi Tě líto a doufám, že si brzy najdeš lepší zábavu.
Zdravím Tě a přeju Ti vše dobré (i ve vzpomínkách na ty časy hezké)
Pavel Wiener

28. července 2010 19:46

Milý Pavle Wienere, dík za Tvoje „pošťouchnutí k objektivní pravdě“, KOHO? NO MNE, kterážto, jak známe my vzdělanci, vlastně neexistuje. Ale člověk se o to musí vždy pokoušet (což ze Tvé tvorby přímo čiší), žeáno?

Kde jsem přestal? Jo, prof. Křivohlavý: dal jsi mu vůbec někdy, renomovanému psychologovi, třeba číst tvou jímavou pasáž o nácviku přímého směru nevidomých vedeném Tvojí metodikou „hlášení výsledků ex post“? A byl spokojený? Zvláště s místem, kde říkáš, že to jde dovést až k tzv. „reflexu přímého směru“, navozeného, připomínám, ex post hlášením, kam vlastně došel.

Takže - co já mám za zlý prof. Jaro Křivohlavému, není to, ŽE JE JENOM V CIBULKOVÝCH SEZNAMECH AGENTŮ STB (VIZ, A VIZTE, MILÍ ČTENÁŘI), A NĚJAKÝM ZPŮSOBEM NENÍ V SEZNAMECH MV, JAK MI POMPÉZNĚ SDĚLUJEŠ - moje výtka jemu (jestli se mu to vůbec - třeba Tvým prostřednictvím - donese) směřuje k jeho benevolenci, nebo říct rovnou indolenci?, s níž se kdysi - a pak ještě - ve všech Tvých dalších vydáních - opakovaně - nechal Tebou obalamutit, žes napsal odbornou knihu, a figuruje v ní jako hlavní recenzent!
Tomu říkám skandál, když se renomovaný psycholog podepíše totiž "bianco" pod ANTI-PSYCHOLOGICKÉ BLUDY!!!  
(JIŽ PŘEDEM ZVU LASKAVÉHO ČTENÁŘE NA POČTENÍ SI V PŘIPRAVOVANÉM ZÁZNAMU, S (MNOHOVÝZNAMNÝM) NÁZVEM "VŽDYCINKY PŘÍMÝ SMĚR MGR. P. WIENERA" 

Víš, on dneska už každý školáček ví, že tzv. reflexní oblouk začíná receptorem, signály od něj pak se tzv. asociují např. třeba s motorikou, což by byl „Tvůj“ případ. No a, ona ta kinestézie je potvora. Člověk, a vlastně žádný vyšší tvor, protože to fylogeneticky nepotřeboval, si žádný ten (přesný) receptor NEVYVÍJEL, doufaje, že vlastně "NA CO? Nebudu nikdy slepej!"
Takže ta Tvoje slavná metodika je vlastně dobrá, jak se říká, na dvě věci. Aby to po Tobě papouškovali pedagogové na VŠ, a abys za ty knížky „měl nějaký prachy“ – (já si nedám pokoj…) „Objektivní“ (ale fakt! vyjímečně) pravda je ovšem jiná:

Nacvičit to prostě nelze, protože CHYBÍ RECEPTOR, VZPOMEŇ JEN, CO PÍŠEŠ VE TŘECH VYDÁNÍCH SVÉ KK, A Z ČEHO JSI NÁS ZKOUŠEL TAK NÁROČNĚ, ŽE JÁ DOVEDU I O PŮLNOCI OCITOVAT Z TEBE (ev. Tvého guru-Crattyho):
"Cratty uvádí tyto výsledky výzkumů: Není-li chodník částí obvodu kruhu, jehož poloměr je 12 metrů a menší, je nepravděpodobné, že bude určen jako zakřivený“. Je to ve WIN1 86 na str. 61, ve WIN2 98 na str. 86, a ve WIN3 2006 na str. 83.  Tak co? Přemýšlel jsi o tom někdy VLASTNÍ HLAVOU? On jakýsi receptor je (ale zároveň moc není), jmenuje to se vestibulární aparát, o tom ale já pojednám jindy a jinde...
TAKŽE, LASKAVÝ ČTENÁŘI, LIDÉ, ONI TI LIDÉ - ,  „Lidé skutečně chodí do kruhu“ (Viz, a vizte, milí čtenáři) jak se lze dneska leckde dočísti, měl-li by člověk zájem, a hlavně ČAS! (JEHOŽ NEDOSTATKEM TY, PAVLE,  HROZNĚ TRPÍŠ - VÍM!!!)

A propó:  My, dva odborníci, si určitě máme MNOHO co povyprávět na nějaký odborný témata, že. Poslyš, všiml jsem si např., že se už 20 let trápíš jedním problémem, a řešíš právě otázky související s časem; takže, možná bych Ti mohl trochu pomoci:
Již v úplně prvém vydání ( z roku 1986!) Tvé Knihy knih /dále jen KK/ - jak já tomu obdivně říkám, píšeš na str.: 81/82 (cituji):

„OTÁZKA SOUČINNOSTI POHYBU HOLE S POHYBEM TĚLA; SOUVISEJÍCÍ PROBLÉMY“ (tyto problémy už jsou ale jenom Tvoje, dodal bych já, kdybych se Tě tak nebál…)

A pokračuji v citaci:

„Dalším, do jisté míry sporným problémem je otázka dotyku spodního konce hole před špičkou chodidla,  Zde je otázka: - Před kterou nohou se má hůl dotknout země?

a)      Před nohou, která zůstává v okamžiku vykročení vzadu? (běžně uváděný zahraniční popis);

b)      Nebo před nohou, která vykračuje vpřed (autor)"  = rozumějte, to je P.W.

Obraťme list a pokračujme v citacích: „ Z časových a technických důvodů jsme zatím nedospěli k jednoznačnému řešení… … Předběžné výsledky (sic!) zatím nepřinesly žádný průkazný materiál. Oba způsoby řešení přinášejí zatím zhruba rovnocenné výsledky – místo dotyku spodního konce hole se od místa došlápnutí chodidla liší u obou zmíněných řešení (předběžně!) zhruba o 5 – 15 cm. … Tato otázka tedy zůstává zatím nevyřešena a hodláme se jí i nadále intenzivně zabývat…“ (konec citací)

No jo, a já Ti věřil, dokud jsi tento problém  nepopsal naprosto stejnými slovy o 12 let později ve svém druhém vydání Tvé vzácné KK (teď str. 105 a n.): "Z časových a technických důvodů jsme zatím nedospěli... Tato otázka tedy zůstává zatím nevyřešena a hodláme se jí i nadále intenzivně zabývat…“ " Avšak to ještě není všechno: ve třetím vydání KK (2006, že, str. 102 a n.) není  zase  ale vůbec nic novýho!!! "Z časových a technických důvodů jsme zatím nedospěli... Tato otázka tedy zůstává zatím nevyřešena a hodláme se jí i nadále intenzivně zabývat…“
Po úplně celých dvaceti letech!

CHÁPU, NEBYL ČAS, A CHYBĚLA TA,  TECHNIKA (HLAVA? - MŮŽU TO TAK ŘÍCT? VÍŠ, JÁ UŽ SE ZAČÍNÁM BÁT TOHO TVÉHO - PRÁVNÍKA, prý oni jdou dost po prachách, a těch já mám určitě míň, než Ty!)..

Takže spočteno a sečteno, dvacet let se trápíš (intenzivně) tímto problémem. Dovol, abych Ti přátelsky pomohl (já si na to nějakým způsobem tu půlhodinku našel):

Nakresli si na nějakém plácku buď křídou nebo klacíkem startovní čáru. Postav se na ni. Pak udělej DVA KROKY. Levá, a pravá. (Říká se tomu odborně „ pedální alternace“ -však víš, taky zbožňuješ  užívání "vědecky" znějících výrazů kde to jen jde, což je neklamným znakem "pseudo/pa/vědy, viz třeba stejnojmenné heslo veWikipedii...)
Dále – pravou nohu nechej na místě, a obkresli si tu stopu… Poté se vrať znovu na startovní čáru, vem do ruky bílou hůl (nebo nějaký klacek té délky, nebo promně - zamně nějakou násadu, že. A udělej znova jenom ten krok první:
hůl zamíří a) před nohu, která zůstala vzadu (cituji: běžně uváděný zahraniční popis), a dotkne se s vysokou pravděpodobností přímo země uprostřed stopy, anebo b) hůl zamíří před nohu, která vykračuje vpřed (navrhuje Wiener, vzpomeňte si), a bude dobrých deset patnáct čísel od místa, kam prve došlápla noha, což máme podchyceno. Toť vše? Ne, já se pořád musím trápit jednou otázkou: Cos tím příteli Wienere myslel, když napsal: „Předběžné výsledky zatím nepřinesly žádný průkazný materiál…Předběžnými výsledky je míněno CO?“
Ještě douška: Sám dobře víš, když Ti rukama prošlo na tisíc třista zrakově postižených ( jak uvádíš ve dvou ze tří TV reportážích), na něž čtenáře rovnou odkazuji - Vizte můj záznam "Wiener 3x v TV", který bohužel zatím nestíhám kvalifikovaně okomentovat - TO BUDE BOMBA...,
že nevidomý na nějaký dotyky hole před tou či onou nohou vůbec nehraje. Chodí totiž jenom místy, kde už opakovaně, třeba stokrát, byl - jinam Ti nepůjde...
A, jaksi doufá, že všechno je jak bylo včera, před týdnem, loni... Ale protože jsi to až doteď NEVĚDĚL, sám pro sebe (! nikoho neovlivňuji, to chci zdůraznit) si z těch Tebou uváděných  1000 a 300 slepejch škrtám obě nuly. Zbývá jich třináct, což by nemuselo, ani za těch Tebou uváděných 33 let, být na jejich poznání tak málo. Ale - ty, jakoby sis jich málo všímal. Usvědčuje Tě to, cos o nich kdy napsal. Jo, jo.

Vzácný příteli, začals znovu tykat, rád se k tomu vracím též. A co takhle někdy zajít rovnou někam na pivko, no, bylo nám špatně „U černýho vola“ před cca 17 lety? Pak, v roce 2000, kdy jsem Tě viděl naposledy a byls, jak to říci, protivný?  Tehdá to mezi námi skončilo.
Ale heleď se, kam jsem já dospěl – vlastní pílí a samozřejmě praxí s nevidomými žáky, což tys, chudáčku, nikdy nemohl, díky nepřejícnému bolševikovi, chápu, ZAKUSIT, ZAŽÍT!

 Já Ti tenkrát podkuřoval jako světovýmu odborníkovi, což se Tobě líbilo,  a měli jsme NO PROBLEM.
Teď ho mám, a není mi z toho vůbec dobře, věř.  Když mi „mezi náma děvčaty“ vysvětlíš, že to všechno BYLA VOD TEBE JENOM JEDNA VELKÁ SRANDA, POCHOPÍM A POROZUMÍM TI… Vona - to totiž VELKÁ SRANDA JE, AŤ TAK ČI TAK.
Zatím se měj - a počti si.
Tvůj, často na Tebe myslící (bývalý "nejlepší žák", jaks mě nazýval, pamatuješ?), PATOČKA, alias PAT... 

CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE "REPUNZACE"

Fritz ERPENBECK: R e p u n z o v a t


Ve Wilhelmshavenu jsme objevili krásnou společenskou hru, kterou bych velmi rád doporučil; je to veliká legrace.


Člověk si vyvzpomene cizí slovo. Proč by ne? Vždyť jsou lidé, kteří si vymysleli například slovo „exponát“ nebo „specifik“. My opět slovo „repunzovat“.


Po mnoha únavných zkouškách se optal Werner Hinz režiséra: „Nemohli bychom pár minut repunzovat?“ „Ještě tuto krátkou scénu a potom udělám beztak oddych“.


Cestou na oběd jsme potkali tlustého pána, známého velkoobchodníka: „Nu, jak to vypadá s vaší repunzí?“, ptal se ho kolega Markwart. „Mnohem líp od té doby, co užívám pravidelně fructana- tablety.“


V restauraci se ptal kolega Thomas nové číšnice: „Kde je zde možno repunzovat?“ Ona se zapálila a ukázala na dveře s nápisem Páni.


Restauratér přistoupil k našemu stolu. Kolegyně Giehseová se ho ptá: „Můžete nám doporučit nějakou speciální repunzi:“ „Oh ano, dnes máme obzvláště delikátní želví polévku.“


Werner Illinz odvedl naši novou, velmi stydlivou kolegyni stranou a ptal se jí: „Jaképak by to bylo s námi dvěma? S tebou bych chtěl jednou repunzovat...“


„To si vyprošuji!“, odpověděla hněvivě a posadila se k jinému stolu.


…


Jistý kritik se zastavil u našeho stolu a naslouchal. Debatujeme a kolega Bischof pokračuje v řeči: „...přirozeně jsem mohl v té roli více repunovat, ale to bych musel jinak nasadit. Ta role to sama nedá. Pravá repunze nastane jedině tenkrát, když je v textu pro ni řádný opěrný bod. Jinak ne!“


Kritik kývá přesvědčivě: „Ano, ano“, vysvětluje, vždyť jsem proto také napsal, že dialog této hry je příliš povrchní.“


Zavolali jsme hostinského: „Repunzujeme!“


„Slečna Emmi přijde hned.“


Zkuste to také. Vymyslete si nějaké libovolné „cizí slovo“ a přesvědčíte se, že v celém Německu najdete velmi málo lidí, kteří se přímo zeptají a přiznají: „Repunzovat – co je to? To slovo neznám!“


__________________________________________________


Tuto půvabnou črtu uvedl psycholog prof. Švancara ve svých odborných skriptech věnovaných psychologické terminologii. (Brno 1980) A vtipně přidává otázku: Repunzují také psychologové? Nepochybně, i když mnohdy nepřiznaně: To v případech, kdy jsou sami ochotni věřit například v účinnost nějaké psychoterapeutické metody, byť nijak neprokázanou (čili sami podléhají klamu, který pomáhají šířit - jde o repunzaci nepravou).


Tvrdil-li ovšem nedávno psycholog doc. Dan médiím, že má svoji metodiku, s jejíž pomocí (tak nějak sám pro sebe!) predikoval, že nějací lidé v budoucnu budou podvádět, „což se prý potvrdilo“ – je to náš člověk, repunzant pravý! (Úcta většiny populace včetně novinářů k psychologům je tak veliká, že ve styku s nimi rezignují na svůj „selský rozum“!) Zredukovaně jde asi o tuhle formuli: Ty jsi psycholog, tak do každého (včetně mě) vidíš! Pochopitelně docentova metoda byla a zůstává tajná! Nikdo nemá tu „drzost“, říci docentovi, že jej navrhne na Nobelovu cenu, za podmínky, že svou metodu odtajní!

Přejděme k Mgr. Wienerovi: Kudy chodí, tudy hlásá například, že je autorem výuky prostorové orientace lege artis [papouškují to po něm Učitelské noviny (UN č.30/08 /zde/), nebo úctyhodná paní Milena ČERNÁ 1.12.2008 v diskusi na Helpnetu/zde/]...


Není tomu tak! Znamená-li lege artis „podle práva a pravidel vědy“, tak metodika „Zde jsou klapky na oči a zde bílá hůl – a už jsi taky úplně a stejně slepej!“ neznamená simulaci slepoty. To je malé nedorozumění. Je to obyčejná imitace slepoty.


Pravdou nicméně zůstává, že se mu podařilo repunzací pravou dosáhnout na MŠMT tzv. „projednání“ své metodiky výcviku instruktorů PO SP pro práci s nevidomými žáky, přičemž je mimo všechny pochyby, že sám s nevidomými žáky má jen jednoroční zkušenost, ale i tu pouze jako vychovatel, a to ještě v dávném roce 1979. Uvádí to o sobě sám [zde!].

V klasické filmové komedii Na samotě u lesa jistý stavebník vypráví, jakého si našel zednického machra pana Lorence (který jeovšem, a to je ten vtip! na vozíčku...), slovy: „Vynikající odborník! Ten už tady postavil domů! - - - Von teda cihlu do ruky nevezme...“

No a ministerstvo, pokud si nechalo od Wienera nakukat, že je celý (jako od hlavy až k patě) prostě LEGE ARTIS, si mohlo  říkat: 
„Vynikající odborník na prostorovou orientaci nevidomých! Ten nám už proškolil instruktorů pro práci s nevidomýma dětma. Von teda slepýho od narození neukáže.“ 
Zatímco pan Lorenc je smyšlená komediální postava, Wiener je skutečný až běda.


Řekněme si nyní, v jakém kontextu budeme užívat tento zábavný a přínosný pojem, který by byla věčná škoda nechat ležet ladem:


Jedinec repunzuje, když záměrně uvádí v omyl jiného předstíráním (nějakých exkluzivních vědomostí, dovedností či např. zásluh) a to s takovým podáním, že se respondent nezmůže na kontrolní, ověřovací dotaz.


Nějaké příklady: 
P. Wiener v rozhovoru s Danielou Drtinovou (Interview ČT, (sic!)(20.5.2008) i v pořadu Reportéři ČT (22.12.2008) si dopředu domluví, aby se ho zeptali, kolik slepců že za svůj život vyškolil, a pak jeho odpověď zní: 
Ze třinácti set se to podařilo u dvanácti stovek!!! (sic!) To musíte vidět!! Uvěřit se tomu nedá. Prošel-li mu rukama nějaký počet nevidomých, jako že ano, pohybuje se v řádu jednotek, maximálně nějakých pár desítek, abych mu nedejbože nekřivdil! Stovka to není v žádném případě. Navíc je otázka, co s nimi dokázal udělat, a též, podle jakého klíče si je vybíral! „Zlí jazykové“ totiž tvrdí, že si už řadu let vybírá na oční klinice nějakého šikovného nově osleplého, či „pouze“ tzv. zrakově postiženého (zbytek zraku), který je verbálně disponován natolik, že je schopen a ochoten do světa tzv. šířit slávu našeho subjekta.


Mgr. Pavel Wiener už víc jak dvacet let chodí po světě, a všude tvrdí, že už víc jak třicet let pomáhá slepcům. Jeho repunzace spočívá v tom, že – právě při tak bohulibém oboru – (vystupovat jako odborník na nevidomé, přesněji na PO SP ZP) tak nějak nelze „drze“ vyslovit nahlas o tom nějakou pochybnost. Například, jestli to náhodou není jinak - že z nich jenom dobře těží (o to je to ovšem nemravnější, nárokuje-li si na svoji „činnost“ čím dál víc peněz)!


Nevím, jestli pan Erpenbeck věděl, že v latině repungo, ere, znamená popíchnouti, ale myslím (doufám), že ano.


Každopádně – když člověk slyší Wienera pohoršovat se nad tím, že:


„Matematiku, nebo chemii by neaprobovaného učit nenechali, ale prostorovou orientaci KLIDNĚ!“ (viz …..) slušelo by se jej zpražit replikou (neb je to od něj pouhé popichování!) – ne tím, že jedna disciplína se známkuje a druhá nikoli, ani tím, že jenom z jedné se propadá,  a l e   t í m, že matematika má svou přesně určenou látku (osnovami danou), zatímco prostorová orientace přes Wienerovo ujišťování vlastně žádné osnovy nemá, a ani nemůže mít (viz můj chystaný článek/příspěvek: JEŠTĚ NĚCO k OSNOVÁM PRO VÝUKU PROSTOROVÉ ORIENTACE OD Mgr. PAVLA WIENERA!), nejlegračnější na celé věci je, že některý nevidomý se časem naučí svoji cestu samostatně zvládat tak, že všichni takzvaní aprobovaní (rozuměj = ti dlouhodobě zkažení od Mgr. P.Wienera jeho kurzem) by leda tak zírali! 
Ještě hezčí je, když v otevřeném dopise ministru školství říká doslova: „Vážený pane ministře, …......
Nikdy bych Vám nepřál, abyste se octl v péči doktora bez lékařského diplomu. Vy ale musíte dobře vědět, že do této situace jste odsoudil všechny zrakově postižené.“
Na takový drzý žvást by se bývalo slušelo odpovědět stejnou (hrubou) záplatou:
"Vážený pane magistře, kdyby aprobovaní lékaři byli stejně fundovaně připravovaní ke své práci, jako instruktoři proškolení Vámi, mohla by nastat například tato situace:


Takto aprobovaný (Mgr.Wienerem) lékař by přístoupil k pacientovi ministrovi (ať už by to byl kdokoli) a řekl by: 
Ale kde má ministr knihu? Kde má báchor? Kde má čepec? A kde má ten, jak se to, honem, slez?"


Toť rozdíl mezi humánní a veterinární medicínou, který nevidí jenom ignorant, a zároveň toť ten rozdíl mezi OP (osleplými později (dospělými) a žáky nevidomými od narození, který zase neumí vidět toliko a pouze ignorant!
Není legrační, že ten člověk vůbec netuší NIC o rozdílu mezi těmi dvěma skupinami?


Uvedu hned čtyři rozdíly mezi ZO (jak píši ve slovníčku, jde o tzv. "zavřené oči", čili zájemce o kurz P.W.) a N (nevidomými od narození, což jsou prakticky všichni nevidomí žáci školou povinní) 
– tedy těmi, jimž by se později rádi věnovali...


a) ZO mají setrvale zrakové představy (podobně jako osleplí později!), kdežto N nemají zrakové představy nikdy a vůbec žádné!


b) N se liší od ZO daleko vytříbenějšími smysly: Cituji ze Základů psychologie od Milana Nakonečného (Praha, Academia 1998, str.178): 
„...ztráta zraku znamená těký životní handicap, který může být kompenzován jen zčásti, např. zvýšenou citlivostí sluchu a hmatu u slepců...“ 

Tento citát má ještě druhý rozměr: 
Tvrdí-li Wiener, že je potřebí "zbavit nevidomé oné příčinné závislosti" - myslí tím, že je naučí chodit jako vidoucí - všude (!), zkrátka neví, o čem vlastně mluví. 

Je možné mu připomenout slova jiného slovutného psychologa, Jeana Piageta a jím užívaný pojem "Epistemologie":
"EPISTEMOLOGIE - označení procesu poznávání, užívané zejména J. Piagetem k popisu ontogeneze poznávacích aktivit u dítěte (epistemologický vývoj jako vyvoj poznávacích aktivit)" (WIKIPEDIA). 

Lze jakkoli simulovat vývoj poznávacích aktivit jedince od narození slepého tím, že si vezmu, anebo ještě lépe dám někomu jinému na chvíli klapky na oči? 
- tuto absurditu pěstoval řadu let s úspěchem Mgr.P.Wiener za nadšeného aplausu úřadů! (Vizte, že v 2006 dostal nejvyšší resortní vyznamenání MŠMT, to už je co říct, no ne?



c) Jak tvrdím, systém učení se tras v procesu prostorové orientace probíhá poněkud odlišně: zatímco ZO, dostanou-li popis trasy, jdou podle okamžitě naskočivší zrakové představy, (tzv. kognitivní učení), v případě N je třeba zdlouhavějšího procesu – jde o trénink (čili staré známé senzomotorické učení!).


d) i chůzi mají nevidomí a ZO každý jinou! (o tom více v příspěvku "JAK CHODÍ SLEPCI", který se připravuje!)




ZPĚT K REPUNZACI:
Jedinec repunzuje, když záměrně uvádí v omyl předstíráním (nějakých exkluzivních /A/ vědomostí (srv. kargokultická věda),
/B/ dovedností,
či /C/ zásluh...
- tak, že se respondent nezmůže na kontrolní, ověřovací dotaz...


Ukázky všeho nám bohatě poskytuje MISTR:




- např.: předstírá v Interview ČT Daniele Drtinové, jak se už v roce 1981 naučil chodit poslepu dokonale "Přímým směrem" (viz příspěvek stejnojmenný, i když tam v úvodu varuji, že je to právě jedna z jeho kapitol doslova "jen pro silné nátury", ty slabší by mohly puknout buď smíchy, nebo vzteky, podle individuálního založení... (Vědomost metodiky, která zaskočila samotného profesóra LONGA z USA + dovednost, dávno osvojená právě na základě znalosti této... Radost, s jakou tak přesvědčivě, no zkrátka balamutí, je, no zkrátka obdivuhodná - to musíte vidět!)
- Stejné D. Drtinové repunzuje, že má statistiku 1300 nevidomých (za těch prý víc jak  30 let - a světe div se, Američani udávají něco kolem 20ti %, ale náš (genius, mistr, repunzant) -vyberte si, co se vám hodí - má úspěšnost výsledků cca 90% !!!!! /5 vykřičníků/ (JAK ZÁSLUŽNÉ, což?)



Od druhého vydání totiž Knihu zaplevelil množstvím sloupcových a jiných grafů (např.: kumulativních četností, přičemž  vždycky srovnává výsledky z první a poslední (zpravidla desáté) lekce, a to celé vypadá na první dojem velice "vědátorsky".

Ovšem nesmí laskavý čtenář to čísti opakovaně, a v kritickém rozpoložení - to by se z něj stal čtenář hodně NELASKAVÝ!  /FURY/.
Slíbil jsem, že jeho "praštěné prvky pod psa" pojednám samostatně, tak tady jen stručně na doložení:
Jde o neorganickou směsku čehosi v zásadě nepodstatného, co údajně může ZP (abych citoval autorův nešvarný slovník, on slepýmu jinak neřekne) na cestě potkat (on by samozřejmě řekl NA TRASE, ale mně je ten technokratický newspeak z té duše protivný, že to nevyslovím, byť dané slovo je vpodstatě nevinné, ale když to je u nich samá "technika hole: kluzná, kyvadlová /proč ne kyvná?/, ba i diagonální", dokonce "technika pohybu", "vodící linie", a "popis trasy", což je spojení možné jen u ZO, resp. ještě OP, nikdy ne u N.)

(BUDE DOKONČENO)

Sugesce = sugestibilita, repunzace = repunzibilita

Jak moc jsou všichni tyflopedové na VŠ repunzibilní?

Je to už nějaký čas, co Mgr. Pavel Wiener rozpoutal "mediální kravál", když jej MŠMT odmítlo nadále horentně (poslední roky to činilo už přes 4 miliony korun ročně!) financovat (bylo to cca ve druhé půli roku 2008).

Nevím, jak moc to sledovala obec tyflopedická, ale Wiener dosáhl svého, a to dokonce dvojnásobně: na uklidnění dostal ještě jeden, byť necelý, miliónek…, a v mediální válce vyhrál na celé čáře - jeho pověst odborníka zůstala neotřesena!

Takže vlastně nikdo neví přesně, čím naštval nějakého relevantního ministerského úředníka (moje "podezření" padá na doc. Lužného, tehdy náměstka - nikdy mu nemůžeme být dost vděčni, což se on asi nikdy nedozví), nicméně nic divného na tom není, on totiž časem dokáže naštvat každýho.

Čím naštval vedení FHS UK je mi známo z internetu: fakulta sice zodpovídala za hospodaření Wienerova institutu, ale neměla kompetence do něj vstupovat a kontrolovat jej - praví se doslova v zápisu z porady Akademického senátu FHS (zde)

Když jsme slyšeli Wienera balamutit Danielu Drtinovou v Interview ČT (20.5.08) slovy: "taky bych chtěl jednou mít možnost půjčit někomu půl milionu", (zde) řekl jsem hned:

"Von se vždycky nějak prozradí! Napřed jsem si myslel, že mu zůstal za nehty jen nějakej ten miliónek, ale ono to půjde až někam ke dvaceti mega! Že se tak blbě kryje."

V tom samém interview ještě pak vypráví: "Já dost rozumím nevidomým, já umím hrát na varhany... ale neumím finance."

Na to lze říct jediné: HA, HA.

PROTOŽE ---

--- Kdysi pořádal "spanilé jízdy" do Rakous. (Diplom ministerský, že jako vše je O.K., Wienerova metoda je LEGE ARTIS, mu v tom pomohla, obrovsky, pracoviště s univerzálním a mnohoslibným vědeckým  názvem, Institut rehabilitace zrakově postižených, jehož byl "Herr Direktorem", ještě více, a pak už stačila ještě jeho dokonalá znalost německého jazyka (s nepostradatelnou elokvencí) a nebozí rodiče rakouských ZP dětí byli jeho!

Kolega (z práce i z kurzu) dr. Michal Trhlík vypráví: "Byl jsem tam s ním dvakrát! Vždycky jsem za ty dva týdny vydělal na celoroční školné pro synka, ale pak už mi bylo tak trapně, že jsem nemohl! Navíc jsem vždycky vyfásnul nějaký malý dítě, a člověče, ta "kindersprache"..., zabíjel jsem čas, jak jsem dovedl. Ještě že dobře zpívám s kytarou."

Ano, i tak bystrý člověk ještě dva roky po kurzu, ano, dobře zpívající s kytarou, ano, stále věřil, že rok trvající kurz přece nemohl být nanic, že prostě není možné, aby s takovou námahou získané "exkluzivní vědomosti" byly prachobyčejný nanicdobrý BALAST!

Ale už začal pochybovat, že přece on má na svoje žáky od 1. do 9. třídy skoro 9 let! /prvňáčky tak úplně nebrat/, a tady chce rakouským dětem (včetně předškoláků - peníze nesmrdí) Wiener & comp. předat něco srovnatelného za dva týdny - (v cizím prostředí nějakého lázeňského městečka).

Nemohu jinak, než se o Wienera otřít JEHO VLASTNÍMI SLOVY (pouze s mým "jako udiveným" akcentem: Sám se o své bohulibé práci v Rakousku rozepisuje ve druhém, "rozšířeném" vydání - protože důvěra tehdejšího MŠMT byla bezbřehá, a tak si tam zkrátka psal co ho napadlo, co sám chtěl! /to za bolševika nemohl/ vydání).

Píše, cituji:

"Jedna z našich rakouských klientek měla po úrazu zbytky zraku - bez optických pomůcek se orientovala bez problémů v okruhu cca 20m, na větší vzdálenost již musela užívat monokulár. Při tréninku v Heiligenblut dostala dva úkoly:

První z nich bylo najít banku na hlavní ulici, kde jsme stáli. Okamžitě vyňala z pouzdra monokulár a začala číst nápis, který nám byl nejblíž. Po zhruba dvou minutách značného úsilí však zjistila, že je to hotel. Byla zklamaná a přesvědčená o nemožnosti splnění zadaného úkolu. Poradil jsem jí tedy, aby se nejprve rozhlédla a hledala známá loga či barvy. Během několika vteřin se mě ptala, jestli chci Reiffeisenbank nebo Kommerzbank - obě byly na protější straně ulice.

Druhý úkol zněl najít poštu. To znamenalo najít směrové ukazatele, na nich tabulku udávající směr k poště a podle těchto informací na poštu dojít. ... Tyto ukazatele mají v Alpách zcela charakteristický tvar - jednoduchá konstrukce se stříškou ... atd. Trasa vedla skoro celým městečkem, směrový ukazatel stál vždy na rozcestí. Po zhruba kilometru chůze ..." ... a Wiener se pochválí, že klientka by sama popletla správnou odbočku k poště, ale on ji poučil, kde udělala chybu.

Toť celé. Člověka na tom zaráží několik věcí: byla vůbec hodna péče takového odborníka (jako - proč si nevybral někoho náročnějšího??) tato lehce slabozraká, zřejmě dospělá (znala loga bank), s problémy ne až tak se zrakem - jako spíš mentálními? (hned se chtěla vzdát!, nenapadlo ji přejít na protější chodník, nebo to aspoň navrhnout, když ukazatele byly právě tam! a Wienera to taky ne-na-pad-lo), sušící někde doma monokulár (tzv. turmon, se kterým si vědí bez potíží rady všichni naši slabozrací, vždyť zaměřování s dalekohledem - binokulárem, t.j. kukátkem pro 2 oči - se rychle naučí každé předškolní dítě, tudíž zásluhy odborníka jsou více než banální až sporné.)
Hezké je, jak mimoděk přizná, že potřeboval nějak zabít čas (kilometr chůze po trase skoro celým alpským městečkem - muselo tam být krásně!, ale tentýž úkol prostě šlo vymyslet přímo na místě, ha,ha)...

[WIN 2, str. 43 a n., WIN 3, str. 42 a n.] 

 Ovšem, nebyl by to náš hrdina, ABY I Z TAKOVÉ BANALITY NEVYTĚŽIL NĚCO VÍC, NĚCO TAKŘÍKAJÍC "PRO LIDSTVO"...

I při nouzi na příležitosti narazit na zrakově postiženého, s nímž by se mohl blíže seznámit (dané nechutí, či bázní ze ztrapnění?), jeho neklidný, poučovatelský mozek nezahálí; poslyšte, co např. z této na první pohled fádní zkušenosti dokázal vykouzlit za univerzální radílkovské zobecnění:

"Je tedy třeba: ...

2. postupovat systémem globál - detail - globál"

 (str. 43, resp.42)

Člověka hned začne napadat, kde všude najde uplatnění tentononc ponaučení, že, např.:

"Dědo, dej si ty brejle z čela na nos, když čteš noviny! Tys už zase zapomněl na radu, kterou nám všem přinesl Mgr. Wiener: globál-detail-globál, žeáno?

Nebo:

Pane profesore, padejte s tím preparátem od toho okna hezky k mikroskopu! Už zase nevíte, že lidstvo už dávno, díky lidumilovi Wienerovi, disponuje znalostí systému globál-detail-globál?

o o o O O O o o o

--- Anebo vzpomeňte, jak píše v závěrečné zprávě tzv.občanského sdružení Timšel, že jako je nutné, aby mu zacvakalo celoroční kupon na MHD v Praze, takhle:

"Pro zajištění mobility pracovníků IRZP UK FHS jsou každoročně zakoupeny celoroční kupóny MHD. Tyto kupóny není možné hradit z rozpočtu IRZP UK FHS." (zde) - /Výroč. zpráva za rok 2005/, - /Výroč zpráva za rok 2007/ (zde)

Ale proč by to nebylo možné, když jej nikdo nemohl kontrolovat? - (aby mu zbylo víc!) To prostě klame, že on moc neumí finance, srandista.

Je to prosím dostatečně ilustrativní, jak Wiener v jednom kuse pracuje s informacemi?

Pro nejmenované speciální pedagogy ale Wiener zůstává i nadále autorem publikací o tzv. PO SP ZP 

(Což znamená "PROSTOROVÁ ORIENTACE A SAMOSTATNÝ POHYB ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH" - což je pojem pohříchu naprosto nevědecký), 

které vyšly za 20 let už třikrát – a to v zásadě beze změny. (Na různých VŠ se "učí" z různých vydání.)

Připomíná to klasiky marx/leninismu, ti také vycházeli po desetiletí v nezměněné podobě.

(Kam až je Wiener schopen zajít, to zdokumentuje můj příspěvek s  názvem: "5 Wienerových knih o Polácích a Slovácích“.)

Kniha (ať první /1986/, druhé /1998/ či zatím poslední, třetí vydání /2006/) je to jedním slovem hloupá, počínaje již mnohoznačným a tedy neurčitým názvem, neb přeci pro jenom lehce zasvěcené není tajemstvím, že každá kategorie ZP má svoje specifika! A samozřejmě každá jednotlivá skupina zrakově postižených se orientuje v prostoru po svém, když se pohybuje "na hranicích svých možností". Možnosti jsou to diferencované, že.

Jinak slabozraký, jehož pohyb po světě je plně srovnatelný s pohybem dobře vidících, jinak tzv. zbytkař (zbytky zraku), který má už vážná omezení, slepeckou hůl si však zpravidla nenechá vnutit, disponuje ale různými triky, jako je třeba "nenápadná chůze s davem"...

Jinak se orientuje nevidomý, ale osleplý později (OP) má ve svých zrakových představách trvale velkou oporu (popis cesty si postupně ukládá do předpřipravené "osnovy" svých zrakových představ - kdežto nevidomí od narození (tzv. N), bývali donedávna bráni (v přístupu odborníků) tak, že nejsou schopni samostatné lokomoce, nikdo je totiž nikdy systematicky nestudoval.

A pokud jde o ten „samostatný pohyb“, je smutnou pravdou, že všichni naši autoři, kteří toto slovní spojení skloňují do omrzení (Jesenský – ten jako první; po něm jako papoušek Wiener a pak i ten jeho fámulus, papoušek tuplovaný Mgr. Petr Červenka, aj.), stali se sami obětí roztomilého klamu, jemuž se říká EKVIVOKACE:

Jde o logický klam, když něco stejně znějící má různé významy...

Uvedu malý milý příklad:

Někdy koncem 90. let přijel P.Wiener do Brna, do naší slepecké školy. Přivezl náklad asi 100 výtisků své knihy - prvního vydání; totiž ono vyšlo v nadměrném počtu - 1000 výtisků! Kdo by to tak měl skoupit?!

Vedení školy tehdy učinilo vstřícné gesto: celý náklad mu na místě zaplatilo a pak rozprodalo - po deseti korunách - všem: vychovatelům, učitelům, ba i rodičům! Pak vyšlo druhé, tzv. "rozšířené" vydání, rozšířené zejména o to, čemu já říkám klajmování - (klajmování je, když si nějaký zlatokop vykolíkuje území - tzv. klajm, kde hodlá rejžovat zlato…) - kde se rozepisuje zejména o tom, jak se bude jednou provždy školit (dotace hodin, náplň, metodika klapky a hůl, prý simulovaná slepota, poznáváni zážitkovým (autopsie) stylem... a zvláště zkoušet, (a taky přezkušovat pokaždé za 3 roky!!); a v předmluvě stálo:

Protože první vydání bylo rozebráno...

Neinformovaný čtenář mohl tak nabýt dojmu, že mu knihu čtenáři trhali z ruky
- toť hezký příklad EKVIVOKACE! 
Dvojí skutečnost pod jedním výrazem.

Douška: Stovka lidí dostala tu knihu do ruky, všichni měli k dispozici tak či onak stejné nevidomé žáky jako já. Z "dobrých rad pro blaho slepců" žádná nenašla u žáků uplatnění, musel bych si všimnout!) Podotýkám, že všude ve vyspělém světě se stejnému úkazu říká O & M (Orientation & Mobility) No a výraz mobilita už vyvolává jiné asociace než samostatný pohyb (osobně bych dával přednost nejvýstižnějšímu výrazu lokomoce (asociujícímu lokomotivu na kolejích...).

Ekvivokační sebeklam našich teoretiků prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých je právě v tom zmatečném pojmu prý "samostatného pohybu"!

 A legrace je to v tom, že všichni doposud věří v samostatný pohyb N (a m.j. vynalézají opatření, aby byl  přitom co nejvíc  BEZPEČNÝ!!! )

- protože nikdo si nedal tu práci, aby sledoval N v přirozených podmínkách (a ještě aniž by se  sám prozradil, což někdy není snadné - potřeba pomoci je silná!), a sledoval způsoby řešení nejrůznějších situací - naprosto samostatně!

Citát z nedávného výroku mého oblíbence, nevidomého Martina B.: "Já prostě nemůžu jít nikam, kde to neznám, protože bych nevěděl, jak se vrátit!" Pochlubím se, že ve svých úvahách jsem dospěl k témuž.

Samostatně se pohybuje člověk vidící, nevidomý se pohybuje ve vymezené dráze, kterou jej musel napřed někdo naučit (je  vlastně malým paradoxem, že to v životě bývá takřka vždycky laik! a ono to funguje!).

Je to totéž, jako když malé dítě (anebo taky ještě nějaký dětina, páni odborníci) věří, že mluví nejen lidé, ale i mluvící papoušek! Papoušek taky umí říkat jenom dlouhodobě natrénované... (a pořádně nerozumí tomu, co říká…ha,ha) N také nedokáže srozumitelně vysvětlit, jak a kudy šel (tady to znám! je tak všechno, co se lze on něj dozvědět)...

Hovořit zásadně o ZP je jednak jednoznačným znamením alibismu, protože při takové generalizaci má autor větší šanci tvrdit, že něco na někoho platí (a někdy se i trefit), ale za další je to také jedno z poznávacích znamení pseudo- či (pa-)vědy, neboť:

"Většina uznávaných vědeckých teorií předkládá okrajové podmínky (meze), ve kterých se předpovídaný fenomén uplatňuje a ve kterých se neuplatňuje" - Wikipedie, heslo pseudověda...

Další klam – sebeklam Wienera spočívá v tom, že, jak už řečeno, nevidomí jsou dvojího druhu, a to zaprvé tzv. osleplí později (či nově), o nichž Wiener něco ví,

a pak nevidomí od narození [N], o kterých neví co by se za nehet vlezlo, a přitom to je m.j. drtivá většina nevidomých žáků na speciálních školách, pro práci s nimiž měl tu drzost školit - a nechal se za to královsky platit!Když

připravoval instruktory (učitele) ve svých kurzech, které víc než co jiného představovaly jakousi přihlouplou reality show...)

Wiener zkrátka tyto dvě kategorie neumí rozlišit. A někdo na MŠMT, sám úplně „mimo mísu“, zkrátka v zatmění mysli,

[neboť nikoho nenapadla prostá otázka: JAK VY VÍTE, ŽE VAŠE METODA PRAKTIKOVANÁ NA DOSPĚLÉ, BUDEW TO PRAVÉ OŘECHOVÉ PRO PŘÍPRAVU NA VÝUKU NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE, SE KTEROU NEJEN VY, ALE NIKDO NIKDE DOSUD NEMÁ, JAK SÁM UVÁDÍTE ---
(WIN2, str.15, doslova: " Počínaje šk.rokem 93/94 je tedy výchova prostorové orientace zaváděna ... na všechny školy pro ZP v ČR. ... Jde o zásadní systémový krok ..., což je v Evropě zatím zcela jedinečné.)
---\ŽÁDNÉ ZKUŠENOSTI!!!]

vydal úřední potvrzení, že klapky na oči je to pravé pro přípravu budoucích instruktorů PO&M (prostor.orientace a mobility) nevidomých žáků!

Jde mi o to, že causa Wiener se VŠEMI jejími až tragikomickými peripetiemi by neměla zůstat utajená žádnému vysokoškolskému pedagogovi.

Momentálně jsem navázal kontakt se vstřícnými úředníky MŠMT a budu se snažit dosáhnout toho – když už se Wienera zbavili - aby po něm ještě "vyvětrali" – tj. distancovali se od všech materiálů (prosazených z jeho hlavy), které kdysi jejich předchůdci vzali v dobré víře zasvé.

S jeho knihou 12 roků po vydání v MŠMT to už ale nepůjde, že.

Ale ono se podle ní učí na vysokých školách!  HRŮZA.

Oč mi jde?

A) O absurditu uznání Wienerovy metody přípravy dalších „odborníků“ pomocí klapek na oči jako metody LEGE ARTIS (což značí odborně správně). O pozastavení platnosti osnov pro výuku N žáků. O tzv. standardy, kde si přesně na tělo ušil náplň svého kurzu, stanovil stovky hodin, které musí zájemce v kurzu strávit. (Tyto standardy budu cupovat v samostatném článku.)

Ivan Vyskočil má jednu báječnou povídku, v níž je zápletka postavena na tom, že taxíkář odvezl našeho hrdinu někam na periférii, kam on vůbec nechtěl. Pán se tam obrátil na místní strejce s prosbou o pomoc. Neuspěl se stížností na taxikáře, neboť :"TAXÍKÁŘ VŽDYCKY DOVEZE PASAŽÉRA TAM, KAM CHCE PASAŽÉR", - A skončil ve sklepě na uhlí, protože proč chtěl právě sem, kde je ta vysílačka?!

Když někdo o sobě bude tvrdit, že je jedinečný odborník, tak jím i bude, že ano?

To se tak nějak samo sebou rozumí, že. Nelze až tak vyčítat úředníkům snahu cenit si Wienera jako odborníka, když to o sobě prohlašuje, a má všemožné atributy...

(jenom JAKSI NECHÁPU, kde zůstal princip předběžné opatrnosti, když někdo chce zavést něco, co nikdy nikde ve světe dosud nebylo, a stačí mu k tomu ujišťování, že jako JÁ VÍM JAK NA TO),

jako i skuteční odborníci mívají:

- Vyšla mu kniha o prostorové orientaci už v r.1986,

- mluví jako odborník (každý šarlatán musí být přesvědčivým a výřečným, jinak nelze, to je podmínka),

- vypadá jako odborník, zvlášť když disponuje "nezištně oddanou" nevidomou Mgr. Renatou Ruckou, která vynalézavě (rozuměj - pořád stejnými slovy) vytrubuje všude, hlavně v médiích masové komunikace, jen ať to slyší (a čte) co největší množství repunzibilních respondentů, o tom, jaký je Wiener úžasný odborník, nezištný, obětavý a neznající únavy, vůbec všestranný... a ona, ta se mu snaží pomáhat svou skromnou troškou coby ředitelka občanského sdružení Timšel (= hebrejsky vtipně: Když chceš, můžeš!), vzniklého čistě na podporu Wienerova Institutu rehabilitace zrakově postižených, každoroční rozpočet přes 3/4 milionu, má Institut od nich 2 auta, a plno dalších věcí, blbosti jako jsou ty celoroční kupony na MHD jsou jenom třešničkou na dortu.

- předložil koncepci přípravy jiných odborníků (přesvědčil nás o tom, že je to LEGE ARTIS),
- uznání LEGE ARTIS mu patří i proto, že když mu to komunisti dát nechtěli (jak říkal) - tak mu bude  uznáno demokratickými úřady, (Pravda je tato: NIKDY DŘÍVE O TO NEŽÁDAL, PROČ TAKY? VEN BY HO ZA VYSOKÝMI  VÝDĚLKY STEJNĚ JEN TAK NEPUSTILI!)

- Když jej podpoříme v zavádění PO SP, můžem si udělat čárku (že jsme v naší práci dobří),
- Jsme srozuměni s tím, že (za naši čárku) zaslouží si odměnu příslušející odborníkovi...

A tak se stalo, že jsme byli všichni Wienerem „odtransportováni“ proti své vůli na periférii poznání, do Absurdistánu, kde tón udává nedouk se širokými lokty, nárokující pro sebe zvláštní zacházení (doposud vyčíslitelné sumou 35 milionů - sám to ukazuje na kameru ve dvou ze tří mnou podchycených interview: stačí kliknout a pak zastavit záznam, aby se dalo sčítat – mezi lety 95-07 -  příspěvek v Blogu se jmenuje "Wiener 3 x v TV" a je na mém druhém blogu, kam se snadno přepne z tohoto na domovské stránce..

Autorství něčeho, s úřední nálepkou LEGE ARTIS - takovéto dobrozdání se mu velice hodilo pro jeho německy mluvící klientelu:

(v jeho Institutu rehabilitace zrakově postižených se německy mluvící příbuzní nevidomých vyskytovali poměrně často), kterou odíral o peníze, tento "obchodník s lidským neštěstím", opravdu. A co jim mohl nabídnout? Hlavně to byl zážitek slepoty – cituji (celý materiál, z něhož čerpám, naleznete ZDE, na stránce, kterou oslovuje sponzory, kterým zdůvodňuje a vysvětluje nač nutně potřebuje víc jak deset melounů -  vychvaluje se velmi pěkně, s argumentací, která vyžaduje kvalifikovaný komentář).

„V roce 1999 se nám díky pomoci sponzorů podařilo rekonstruovat bývalou prádelnu v objektu FTVS UK a otevřít Výukové centrum (120m2). Centrum je vybaveno speciální osvětlovací i zvukovou technikou a plně zatemněno. Speciální infrakamera poskytuje vidícím osobám zpětnou vazbu o jejich pohybu i chování bez zraku - tato skutečnost je totiž nesdělitelná, tu je nutno prožít.“ /Podtrženo mnou.J.P./

(konec citátu)

Komentář: A hned se ptám: a proč nutno?! Co je to za hloupou repunzaci? Proč má vidící osoba, nikterak zvyklá nepoužívat zrak, dobrovolně nepoužívat zrak? A pak se koukat na sebe – pro zpětnou vazbu (ha, ha) o svém pohybu a chování bez zraku? Jediné, co lze k tomu říci: jsou to orgie technokratismu!
Jiná věc je, že mu na to všichni skáčí, repunzantovi! (Každopádně to má svoji vypovídající hodnotu, ale pouze pro někoho, kdo by si chtěl udělat obrázek o Mgr. Wienerovi a jeho znalosti reálných nevidomých…)

Napadá mě v této souvislosti jeden dobrý vtip: Ruský vesnický opilec se napájí v konzumu, žena doma hořekuje. Dospělá dcera už to nevydrží a vypraví se pro něho. On objedná vodku taky pro ni a přinutí ji to vypít. -Brr, to je hnusný! Otřese se odporem. Načež fotřík triumfuje:
„A co si vy dvě s matkou vůbec myslíte? Že já tady piju med?“

Co mají ty dva příklady společné? Manipulativní jednání, kalkulace s nezvykem! Tak jako starý opilec mazaně argumentuje ad hominem - věděl předem, jaká bude reakce dcerky, tak i Wiener argumentuje tím, že „to jste si neuměli představit“ (předem zná i on do detailu reakce svých obětí, včetně jeho oblíbených tzv. "nonverbálních" projevů - jako je bezděčný tragický výraz pod klapkami, ale to je tak asi všechno, co o tzv. „slepotě“ zná), argumentace v obou případech je jalová, lichá, demagogická!

To první byl pouhý vtip a dobrý. Ale imitace slepoty jako příprava na práci se skutečnými nevidomými od narození? To je taky vtip, ale hodně špatný.

BUDIŽ JASNĚ ŘEČENO: PŘI TOM, KDYŽ WIENER REALIZUJE TY SVOJE RITUÁLNÍ TANCE, MUSÍ BÝT BEZPODMÍNEČNĚ SPLNĚNA JEDNA PODMÍNKA: ŠIROKO DALEKO SE NESMÍ VYSKYTOVAT ŽÁDNÝ REÁLNÝ SLEPEC! TROCHU SMUTNÉ, NE?

(Všichni známe klasiku Na samotě u lesa. Tam jeden „chalupář“ stavebník vychvaluje novým sousedům kvality "zednického mistra“ pana Lorence: "Velkej machr, ten už tady postavil domů!  
Von teda cihlu do roky nevezme…"

Stejně ceněný byl donedávna Wiener, o němž by se parafrází dalo říci něco podobného: "Velkej odborník ! Co von už nám vyškolil odborníků na nevidomý!  
Von teda žádnýho slepce (ve školním věku) neukáže…"

Ve svém druhém vydání Knihy knih (vydalo MŠMT 98) na straně 128 se rozepisuje o kursu instruktorů:

„Veškerá činnost je snímána videokamerou – po skončení každého zaměstnání probíhá společná analýza videozáznamů. Tato zpětná vazba … uvožňuje komparaci s ostatními, zejména však zprostředkuje obraz vlastní osoby, vnímaný zvnějšku. Každý pochopí důsledky absence zraku na oblast samostatného pohybu a orientace v prostoru lépe, když vidí v těchto podmínkách vystupovat a jednat sám sebe.“

Tak, a je to, nutnost být na chvíli sám oslepen, abych se mohl vcítit do slepců, je jaksepatří zdůvodněna, a teď, zájemci, jenom se hrňte! Vybírám kurzovné 10.000, ona to za vás škola zaplatí! (Na jedné poradě ředitelů, kam si svolavatel inspektor Kapr přizval i Wienera, si jedna ředitelka /jméno je nám známé/ postěžovala, že 10 000 Kč je moc. Kapr zareagoval, prý: Až přihlásíte někoho do kurzu, dejte vědět a ministerstvo vám tu částku pošle.)

Měl bych malou otázku: Když si Wiener obleče skotskou sukni (tzv. hlavní atribut skotství), nechá se nafilmovat, a pak se na to podívá, uvidí:
A) Skota?
B) Wienera ve skotské sukni?
(Exkluzivně pro Wienera: B) je správně!)

V takzvaných standardech (jmenuje se to Studium k výkonu specializovaných činností [stanovené vyhláškou č. 317/2005 Sb. § 9 e] – je této bohulibé činnosti, nazvané vědecky „zpětná vazba – rozbor videozáznamů“ věnováno cca 50 hodin z nejméně 250 na celý 10ti měsíční kurz. Jak říkám, adekvátně závažnosti tématu. (Nebo v zájmu Wienerova pohodlí? Těžká otázka.) Pravdou je, že je to takové šidítko pro účastníky kurzu, protože pohled na sebe je pro každého bez výjimky zajímavý. A tak uplyne 50 hodin v družné debatě, v níž, jako vždy, Mgr.Wiener nepustí nikoho ke slovu. Chtít dnes (po Wienerovi) vést kurz pro zájemce, kterých vzdor tomu, že je jich „t.č. dostatek“ neubývá, jako důchodce bych na to měl času dostatek, předepsané penzum hodin na něco tak patafyzického, jako je „zpětná vazba“, dalších 150 hodin na to, abych ty zájemce honil po městě s klapkami na očích? Neměl bych na to žaludek… Co takhle natočit místo „zavřených očí“ (ZO) – tak říkám všem těm nešťastníkům, co prošli Wienerovýma rukama – skutečné živé slepce, přirozeně v prostředí, kde to znají? Jestli to ještě nikoho nenapadlo, tak budu první!!

Začal bych tzv. Wienerovým prvkem (přesněji quasi-prvkem), jímž je, cituji: „chůze po schodech bez hole – nahoru, dolů“; ve stále platných patafyzických standardech se na nácvik – ale frekventantů s klapkami! – pamatuje dotací 33 - 43 hodin! Neexistuje nic absurdnějšího! To si Wiener ke svému vlastnímu obrazu stanovil náplň, která vyhovuje jenom jemu! Proč je to absurdní?

Protože pak všichni, žel autora těchto řádek nevyjímaje, nastoupí na svěřené žáky a vnucují jim tzv. zkrácené držení (když se jde s holí do schodů, hůl držená standardně a nesená před sebou trochu zavazí), dolní konec brnká o hrany schodů, a až přestane, je hůl nahoře, a tomu, kdo hůl drží, zbývají ještě 2 schody – tak pravil Wiener! Nu, není to pravda. To co vypovídá hezky v teorii, v praxi nefungovalo!
Hůl si totiž vytukává svůj rytmus, jiný, než je rytmus vašich stoupavých kroků, takže když je hůl nahoře, najednou nevíte, zbývá vám ještě jeden schod (o který zakopnete) nebo už nic, a pak se (šlápnutím do prázdna zapotácíte? (Otázka nezvyku, že.)
(Což se nevidomému nikdy nestane, chodí totiž jinak - s váhou vždy do poslední chvíle na dolní (resp. té, která je vzadu) noze!!!  Počkejte si někdy někde na nějakého N, a pozorujte, jak zdolává schody - elegantně je vystoupají jeden jako druhý, dělají to všichni stejně..., jsou tak naučení, zvyklí!)
Ovšem náš odborník vede svou: "Pak ovšem hrozí, že udělám - nepříjemný krok navíc“ - (Wiener 1998, str.112).
Je to pravda jenom potud, studujeme-li chůzi do schodů NASLEPO "zavřených očí". My jsme totiž celoživotní chůzí se zrakovou kontrolou naučení chodit co nejpohodlněji, s co nejmenší námahou - a k tomu patří plynulé přenášení váhy. Dělám-li krok nahoru (kde už žádný schod není, on tam totiž právě že - v mé představě ovšem -) je!, a tak došlapuji na imaginární schod plnou vahou.
NENÍ VĚTŠÍHO ROZDÍLU V CHŮZI MEZI N A ZO, JAKO PRÁVĚ V CHŮZI DO SCHODŮ.

A není lepšího důkazu, že Wiener, neznaje tyto rozdíly, žehraje na "nepříjemný krok navíc", sám sebe usvědčuje z kolosální lži, když balamutí reportéry TV anebo Danielu Drtinovou v Interview ČT, že mu prošlo rukama "na 1200 nevidomých!!!

Co k tomu říci? Trvalo mi cca celý jeden rok, než jsem si uvědomil, že celý ten kurz byl leda tak dobrý k tomu, abych já se naučil pohybovat v situaci simulované slepoty, ale ve vztahu k nevidomým žákům jsem pokročil tak akorát „za roh“, a o kurzu nelze v této souvislosti říct ani to, že byl nanic!
Bylo to horší, byl kontraproduktivní!!!

///– viz záznam s názvem „VIZUOMORFISMUS INFECTIOSUS"…///

Wiener se svojí metodikou nikoli simulace, leč imitace nevidomých, a speciálně kategorie mi svěřené, tj. žáků základní školy, se pro mě stal tragikomickým cimrmanovským hrdinou, který se vydal někam, aby posléze vyšlo najevo –Tudy cesta nevede! (ALE ANI NA TO NIKDY NEPŘIŠEL ON SÁM! MUSÍ SE MU TO OMLÁTIT O HLAVU!)

TEDY JEŠTĚ JEDNOU:

 Zatímco „zavřené oči“ měli věčný problém (zakopnout, nebo se zapotácet), nevidomí velmi elegantně zdolávají schody a nemají s tím žádný problém. Mne zajímá nejvíce, jak si N předali to zvláštní know-how?

NĚKDO BY SI MOHL ŘÍCT, ŽE UŽ TO "ROZMAZÁVÁM" AŽ NADBYTEČNĚ?! aLE VŽDYŤ  TO:

dobře  prozrazuje na našeho odborníka, na kom že se tzv. vyučil?
Na dobrovolnících s klapkami, slepci to nebyli! Domnívaje se, že na to vyzrál… šlápnul na minu. Takže když Wiener píše o schodech jako o specifickém problému, není to problém nevidomých žáků a ve standardech (které si napsal on sám pro sebe, sobě „na tělo“...) na to plánuje kolik? Ještě jednou: 33 – 43 hodin. z celoroční dotace…!

A ještě jeden citát ze stejného zdroje:

"Na všech školách pro zrakově postižené v ČR je (podle metodiky Mgr. Pavla Wienera, ředitele IRZP) zaváděna výchova prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených. To znamená, že se děti již odmalička učí zvládat problémy plynoucí z toho, že vidí špatně, či nevidí vůbec. To je velmi důležité pro to, aby se mohly normálně rozvíjet a poznávat okolní svět, ale i jednou zcela samostatně žít a pracovat.“

Dovolím si připomenout nedoukovi dvěma citáty, jak je jeho metodika scestná, resp. jaká je on nerealistická "slibotechna"! :

Slavný švýcarský psycholog Jean Piaget zavedl do dětské psychologie termín epistemologie. „EPISTEMOLOGIE (psychol.) - označení procesu poznávání, užívané zejména Švýcarem J. Piagetem k popisu "ontogeneze poznávacích aktivit u dítěte“ (Wikipedia)
Chtěl by snad někdo tvrdit, že když si já vezmu klapky na oči a do ruky bílou slepeckou hůl, že mohu tím simulovat nevidomého žáčka s celou jeho ontogenezou?! Není snad mezi námi setrvalý propastný rozdíl v bohatství poznání?

K tomu maličký dovětek: Má opravdu odborník odvahu přijít s názorem, že po zavedení „výchovy k prostorové orientaci a samostatnému pohybu (sic!) nic už nebrání tomu, „aby se mohly normálně rozvíjet a poznávat okolní svět.“ Jaké byly až doposud poznávací aktivity dítěte od narození nevidomého? Není to náhodou pouhopouhé mazání medu kolem huby?

Můj milovaný Richard Feynman byl kdysi jediný nezávislý člen prezidentské komise, která vyšetřovala příčiny katastrofy raketoplánu Challenger. Psal:

„… nikdo neměl podrobné informace. Ty byly k dispozici jen na nejnižší úrovni u inženýrů. Proč jsou inženýři přehlíženi, nevím, ale zdá se to být všeobecným zákonem: 

VŠICHNI, KDO O SKUTEČNÉM SVĚTĚ NĚCO VĚDÍ, TVOŘÍ… NEJNIŽŠÍ STUPEŇ, A TI, KTEŘÍ JEN VĚDÍ, JAK OVLIVŇOVAT JINÉ LIDI A ŘÍKAT JIM, JAK PĚKNÝ BY SVĚT MOHL BÝT V IDEÁLNÍM PŘÍPADĚ (t.j. slibotechny, dodávám) JSOU VE VEDENÍ."

Je to dokonalá charakteristika týpků jako je Wiener. Trošku mě uklidňuje, že se vyskytují všude...

A druhý citát:

"Psychologický význam zraku je nesmírný, protože vidění umožňuje mnohostrannou orientaci v životním prostředí, v němž tvar, barva, pohyb a vzdálenost objektů hrají mimořádně důležitou roli. Proto ztráta zraku (a což teprve celoživotní absence? dodávám já) znamená těžký životní handicap, který může být kompenzován jen zčásti, např. zvýšenou citlivostí sluchu a hmatu u slepců“ (Milan Nakonečný, Základy psychologie Praha 1998, str.178)

Toť vše…

B)

Pak jsou v platnosti doposud např. osnovy výuky - trapně hloupé! Prozrazují totiž, koho náš šibal studoval namísto skutečných N žáků: Byli to dobrovolníci, vybavení klapkami, jejichž reagence je ale skoro vždy odlišná od chování N žáků ve stejných situacích! To jenom Wiener žil pořád v iluzi, jak, aby to měl snadnější, všechny „přečurá“ tak že to nikdo nepozná!

Celé to působí, jako že Wiener, který se nikdy pořádně k nevidomému žákovi nedostal, z nich má prostě strach. Například dodnes s úsměven pár učitelek pamětnicky vypráví, jak začátkem 90. let přijel do Brna. Na školním nádvoří si půjčil jednu – rozšafně hovořící – žačku, potřeboval si ověřit (on, zuřivý metodik, „řešitel“ jak o sobě s obdivem hovořívá), jak bude fungovat jeho metodika nácviku odhadu vzdálenosti (10m) /otázka pro chytré děti: k čemu by to mělo být potřeba?/, který řešitel hodlal zavést, domnívaje se, technokrat, že to bude někomu velice ku pomoci. Děvče šlo poprvé – bylo to 12m, on ohlásil výsledek a vyzval podruhé: ušla14m. Šla potřetí a zase víc - 15m. Závěr – namísto hlášení výsledků pak zavedl jinou metodiku, ale o to tady nejde! Nepřišel ten dobrý muž na to, že ona žačka byla výjimečná: svojí diagnózou mentální retardace! A nemohl si zadat tím, že by se snížil k tomu, aby se zeptal? Takže odjížděl s pocitem, jak jsou ti slepí žáci (zvláštňáci jistě) neschopní! Jen co tehdy odešel, učitelky se mohly potrhat smíchy.

Třeba doporučuje (vlastně jako autor osnov poroučí!) např. v úvodu výuky chodit po klidném, tichém prostředí – tak jak to praktikoval s námi, frekventanty jeho kurzů! Ale nabulíkoval nám, že se to tak musí dělat i se žáky. (A dal to i do osnov – které jsou tím pádem užitečnými osnovami pouze pro frekventanty kurzů!) Až zadlouho nás vzal na rušnou ulici, kde jsme na chodníku měli pocit (vyjadřovaný až výkřiky!), že to auto jede na nás!! (A Wiener se nafukoval jako páv, neboť už věděl, jaká bude naše reakce.)

Ale skutečný odborník by musel dodat: vaše pocity jsou dány vaším nezvykem, nevidomý takhle nikdy nezareaguje, neboť takhle v tom chodí odedávna (třebaže zavěšen do průvodce) a má jinak vybroušené sluchové dojmy (nový výraz pro počitky) a vjemy. Opravdu, má rozsáhlá praxe to prokazuje, že žákovi je celkem jedno, v jak hlučném prostředí se pohybuje. Rozhodně se nelekne blízko projíždějícího auta!

(Ale více už o tom na mém blogu VÁŽNÉ VĚCI, kam vás tímto zvu.)

C) A samozřejmě, je tu (ministerstvem vydané) druhé, tzv. rozšířené vydání monografie o "prostorovce", jak o ní láskyplně hovoří!

Těžko chtít od MŠMT, aby si až tak moc sypalo popel na hlavu, knihu už nelze zakázat ani stáhnout! Proto je to na mně, proto o ní speciálně píši (svým tempem) a to metodou - kde se autorovi lze vysmát, neváhat (je to někdy skutečně velká legrace!).

Vždyť i můj druhý blog (na který si překliknete z prvého) se jmenuje: "VŠECHNO, CO JSTE KDY CHTĚLI VĚDĚT O PAVLU WIENEROVI* (*a báli jste se zeptat)" parafrází žertovného filmu mého oblíbeného Woodyho Allena.

Jinou část zabírají odkazy (následované mými komentáři) na nejrůznější demagogická tvrzení, bohapusté lži a výmysly ve Wienerově boji o „jeho“ peníze (o ty mu zjevně jde v prvé řadě) – příkladně tři na internetu se stále nacházející záznamy jeho interview pro ČT (+Aktuálně.cz)

Z mých následných komentářů budete moci zjistit, kde všude balamutí nešťastné (neboť nic netušící) novináře, spoléhaje na to, že u nás není nikdo, kdo by na jeho lži uměl poukázat a klepnout ho (ex post) přes pusu. Například vyprávění o prof. Langovi, který prý za ním přijel až s Ameriky s gyroskopem (jakožto pomůckou pro udržení přímého směru).

Jistěže mu to Wiener natřel: on sám prodělal u nás výcvik přímého směru už někdy v roce 1981, jak pravil, a od té doby se naučil chodit tak rovně, že se na 20ti metrech odchýlil o pouhých 20cm. Nebohá Daniela Drtinová jen zírala, když ji s nefalšovanou rozkoší zrepunzoval.

Můj příspěvek se jmenuje Přímý směr Mgr.Wienera a je v něm koncentrováno zdaleka nejvíc jeho, jak to jen říct slušně, disproporce: - na straně jedné aspirační úrovně, poučovatelské dikce aj. - - -

vers. - - - to neskutečně hloupé, co z něj lezlo.

Celé je to navíc korunováno falšováním výsledků, o čemž si zase myslel, že mu projde… Dokázat to nebylo zas až tak těžké, a je to vážně legrace. (BRZY DOKONČÍM...)

Byl jsem zděšen, když jsem (se zpožděním, mně vlastním) studijně monitoroval všechny Wienerovy výstupy v rámci jeho humbuku v těch všech médiích, tištěných i vizuálních, protože m.j. mi došlo, na kolika VŠ on ještě stále platí za arbitra elegantiorum specialis pedagogicae...

(Legrační je, že to zjevně ani nebylo jeho cílem, on, jako klasický sólista, potřeboval se jenom ohánět před úřady tím, že jako jediný u nás vydal o PO SP knihu, takže je ten pravý, kdo by měl vést kurzy,

a na tom rejžoval - a jeho jedinou starostí byl vždycky strach z konkurence!)

Kdyby totiž chtěl "dělat vědu", byl by třech vydáních jeho knihy patrný nějaký posun, vývoj dopředu!

Naopak, tzv. gros jeho knih „Všech pěti“ - je pouhá repunzace, kterou (= předstíráním) supluje reálný odborný zájem... a taky elementární vědomosti a znalosti!

Pokud někteří ve své učitelské praxi s touto Wienerovou knihou (ať už s kterýmkoli vydáním – jsou vcelku stejné v celku i jednotlivostech) pracují, měli by vzít na vědomí moji zdrcující kritiku, a buď ji akceptovat, nebo se proti ní postavit - rád přijmu každou oponenturu. Taky nelze vyloučit, že se na tento můj příspěvek podívá někdo ze studentů! Na to, kantore, pozor!

Dobrá. Jednak se v něm zabývám snahou pojmenovat nově fenomén slepectví od narození se všemi specifiky, které přináší, jednak se vyrovnáván s fenoménem jménem Mgr. Pavel Wiener a to velice, škody jím napáchané jsou značné! Ještě s tím zdaleka nejsem hotov, ale i tak jsem do blogu už umístil desítky záznamů - včetně audiovizuálních, z jeho knih jsem naskenoval obrázky - takže i kdo momentálně nemá něco doma, najde to tam s citacemi a mým komentářem...

Něco o mně. Pracoval jsem 15 roků právě jako učitel PO & M (Orientation & Mobility se tato věc nazývá všude ve vyspělém světě), tedy prostorové orientace a mobility na spec. škole v Brně. Dostal jsem se k té práci po absolvování celoročního kurzu u Wienera, jinak to tenkrát nešlo. Má první reakce (jak ostatně všech) na něj byly veskrze pozitivní. O to je on právě nebezpečnější - umí "bejt sympaťák", umí to nahrát!

Můj blog se jmenuje Vážné Věci (http://vecivazne.blogspot.com/ a můžete se dozvědět vysvětlení nových pojmů, jako je např. VIZUOMORFISMUMS, nebo REPUNZACE, nebo KARGOKULT (pardon, ten výraz je snad znám obecně)...

//Nebo lze ještě jinak a rychleji! V Googlu si zadat slovíčko repunzace, a Vážné věci jsou vyhledány okamžitě – a pak i ten můj druhý blog.//

Přeji hezké počtení

Josef Patočka

JAKÉ JSOU skutečné PŘEDSTAVY NEVIDOMÝCH OD NAROZENÍ (N) ?

Povězme si něco o tom, jaké jsou naše možnosti,  abychom pronikli do světa představ N žáků?  Řekněme  si  rovnou, že omezené. Žádná autopsie (vlastní zkušenost), žádná introspekce (sebepozorování) nám   nepomohou, naopak zavedla by nás do slepé uličky. Můžeme je zkoumat behavioristicky - tj. zvnějšku. 

Není už tajemstvím, že zrakové a hmatové vnímání mají k sobě velmi blízko, až tak, že 90% hmatových vjemů se promítá i do zrakového centra,  jak o tom píše americký neurofyziolog na jedné webové stránce s názvem Vision, Navigation, Mobility and the Brain (Capter Eight) (zde) , kde lze načerpat více zajímavých informací!

Například tu, že až 50% lidského mozku souvisí se zrakovým vnímáním! (Celá polovina! říkají to  Američani!) 

A Helen Kellerová, která ztratila zrak v pouhých 18ti měsících, používala svoje zrakové centrum až do smrti - při pitvě se zjistilo, že NE-ATROFOVALO! (A to se dožila 88 let.)

Z toho pro mne plyne jediné! Kdo si jednou, byť v sebekratším časovém období před pozdějším oslepnutím, aktivuje zrakové centrum, které je nesrovnatelné s jakýmkoliv jiným typem vnímání (+ představování) pro svoji nezpochybnitelnou dominanci a výjimečné možnosti zrakových představ, nikdy už své zrakové centrum nenechá "zahálet". 

Co říká jeden velice zajímavý psychologický text (na webu) o některých vlastnostech představ?

"Stejně jako lze hýbat, atd., s vjemovými předměty, podobně lze operovat s vlastními představami; tyto operace se rozlišují do dvou kategorií:

1) nedestruktivní operace:

a) skanování představ

b) zooming - koncentrace subjektu na určitou část představ

aa) dle toho, zda skanujeme přední, zadní, levou, či pravou část představy

bb) v centru, v levém dolním rohu apod.

2) destruktivní operace:

a) vymazání určité představy nebo její části

b) rotace představ

c) zvětšení nebo zmenšení části představy

d) destruování části představ

e) roztržení představy apod." 

(Zdůrazněno mnou j.p.) 

(Konec citace z internetu (zde)

Položme si otázku: Kterých operací bude schopno hmatové představování?  Totiž takové, které nemá paralelní (a dominantní) podporu ve zrakových představách!! Poloviny?

Poprvé jsem si těch odlišností všimnul ještě jako vychovatel u nevidomých žáků, když se mi jich přihlásilo asi 10 do šachového kroužku: naučili se (na upravené šachovnici, s přizpůsobenými figurkami) rozestavit figury do základního postavení, a já jim zpočátku diktoval nějakou slavnou miniatůru. Bavilo je to. Ale byli mi podezřelí, když měli zkusit sami hrát! Zkrátím to. Nakonec šly všechny figurky dolů, na pole A1 si každý postavil černopolního střelce a dostali prajednoduchý úkol: Jak dostat střelce z A1 na A5? (S mezitahem na pole C3.)

(viz)

Hoši, samí hoši, seděli, a nikdo na to nepřišel! Po zbytek roku jsem jim už jenom vyprávěl perličky o nejslavnějších velmistrech. 

Stále jsem slýchal o tom, jak někteří nevidomí hrají šachy na velice dobré úrovni! Jistě, ale jsou to bez výjimky osleplí později!

Když byl Karl Gauss maličký, začíná jedna půvabná historka o geniálním matematikovi, zadal žáčkům ve škole pan učitel samostatnou práci, aby mohl někam odejít. "Sečíst všechna čísla od jedné do stovky!" 

Mladý Gauss odpověděl během chvilky, neboť si uvědomil, (t.j. uviděl vduchu!)  že sečtením opačných prvků z řady čísel dostane vždy stejný výsledek: 1 + 100 = 101, 2 + 99 = 101, 3 + 98 = 101, atd., což dohromady dává 50 × 101 = 5050. Měl totiž mimořádnou matematickou představivost ! Všichni ostatní žáci se k výsledku museli pracně dopočítat! 

Dejme kterémukoliv nevidomému žákovi TENTO ÚKOL: 

Stojíš v budově pro II.stupeň na chodbě, zády ke dveřím od tvé třídy. Míříš na trojku (podle ciferníku). Nač budeš mířit, když přejdeš do sousední budovy na oběd, a v jídelně se natočíš do okýnka! (Vizte obrázek.)

Obrázek je ovšem dosti zjednodušený, hoch stojí na chodbě ve 2. patře, jsou tam tedy ještě schody (celkem 8 schodišť různé délky!), a těch obratů - když si to chce (musí) "spočítat operacionisticky"...

Kdežto vidoucí návštěvník si tutéž cestu projde 2x nebo 3x a už zná správnou odpověď na základě zrakové představy, VHLEDEM, jak říkají psychologové (jednomu způsobu řešení problémů). Takže já, vidoucí (a využívající zrakové představy), mám na to odpověď hned. Budu otočený na dvanáctku, že. 

Ve srovnání s N my vidoucí, ale i OP, jsme takovými malými Karlíky Gaussy, že.

Ne že by ve zrakové představě neproběhlo několik operací (budovy si představím zmenšeně - zooming - aby se mi vešly "pod víčka", pak si celou představu fixuji, a už mě budou zajímat jen dva směry - budovy jsou do "L".) 

Nevidomý od narození bude vždy trpět mimo jiné absencí představy souřadnicové sítě, i když ho sebekrásněji "poučím" - - - to je zamilované slovo jiného pseudoodborníka, Jesenského, který se sám opakovaně ve svých inflačních textech pochválí,  že prostě předem nevidomého poučí, co tam vlastně "vidí" (hmatem, že), a stále ještě u nás platí za největší kapacitu v oblasti tzv. tyflografiky,  která má nejstručněji - podle Jesenského - řečeno, snižovat informační deficit slepců! 

Nikdy k tomu nedošlo, a to už o tom Jesenský píše půl století. 

Jaký je to nesmysl, který kromě autora nikdy nikomu k ničemu nepomohl (on získal profesuru a vydal o tom spoustu různých prací, jistě dobře honorovaných, ale to je vedlejší, co zamrzí, je, že je velmi oblíbený mezi pedagogy a žáky, pracujícími na diplomových pracech, seznam prostudované literatury u každého z nich čítá nejméně 5 Jesenských, a to "vypadá dobře" -  co na tom, že ho nepřečetli ani jedni ani druzí! Ale o tom pojednám samostatně!, jako kdyby nikdy neslyšel o tzv. VERBALISMU.

Verbalismus slepců je obecně známý jev, zpracovaný však trochu ledabyle, protože doposud popisoval symptomy, nikoliv však kauzalitu: tou je - ať už to taky u nás konečně zazní - totální a SETRVALÁ absence zrakových představ! 

Pedagogové jistě popíší správně verbalismus jako záležitost, kdy nevidomí hovoří docela zasvěceně o věcech (ale i pojmech), bez porozumění, tak jak se to načili, což je do jistě dobře a žádoucí, ale podle pedagogů chyba  je jenom v tom, že např. červené rajské jablíčko  nikdy nemohli vidět, tak je tzv. "poučím" a JE TO! Ale když např. ukáži děcku ředkvičku, na otázku, jakou má barvu, dříve či později - bez poučení - řekne správnou barvu, A O TOM TO JE! Nevidomého z toho jaksi takto nikdy zkoušet nepůjde , ale to je (barva) jenom jedna charakteristika zrakového vnímání!  Tak ho "poučím", a tak dál, a upadnu do iluze, že slepota, znemožňující poznávat předměty (celé zrakové vnímání má své gros v poznávání "předmětů, jak píše kromě jiných báječný psycholog C.J.Adcock /Základy psychologie, č.1973!/, čímž si kódujeme, t.j. osvojujeme okolní svět...) je vpodstatě záležitostí kvantity, a tak mu předkládáme co nejvíc předmětů, domnívaje se, že když si to ohmatá, a dozví se, jakou co má barvu, tak už má tu správnou (t.j. podobnou té naší) představu! Bohužel, věc se má tak, že jde o problém, bohužel, kvalitativní. Jeho zrakové centrum je a zůstane - vyprázdněné... 

Na str. 165 v Adcockově hutné knize se píše doslova: "Člověk od narození slepý nikdy nemůže mít zrakovou představu objektu, ani existujícího objektu, jako je například židle." Bác, a je to.

Jak prosté. Ale to je pro speciální pedagogy jakoby prokletí - chovají se k hlubšímu studiu psychologie přezíravě - a přitom ona je a měla by i pro ně být - MATKOU VĚD! (Spokojí se tím, že něco povrchně pochytí - a myslí si, že s těmito "rozumy", vlastním rozumem nezpracovanými, vystačí.)

[Příkladů by se našla celá řada: Dovoluji si jenom jednu malou odbočku! V 80. letech minulého století byla zase v etopedické branži veliká móda (nijak to dále nezkoumám, ale podle jistých signálů soudím, že to "frčí" dosud) - nejroztodivnější techniky pod společným jmenovatelem PSYCHOTERAPIE! z knihy vynikajícího psychoterapeuta, který je uctíván až jako guru ve svém oboru, dr. Standy Kratochvíla, vyčetli ledabyle pár "špeků", a s těmi vyrukovali na chovance/svěřence! Zcela jim uniknul ten prostý fakt, že cílová skupina (klientů v PL Kroměříž) se drobátko liší... Co zabírá na neurózy (v PL), nejde už s úspěchem aplikovat na psychózy (rovněž v PL) a vůbec ne na psychopaty v Diagnostických ústavech. (Mají hezké pojmenování: moral insanity.)

Psychopat je vůči veškeré terapii naprosto rezistentní - kladl nám na srdce v Kroměříži dr. Stanislav Kratochvíl, když jsme tam praktikovali jako studenti 3. ročníku psychologie v tom neskutečně blahém roce 1968... Takže psychoterapeutické metody v pasťáku je něco jako samoúčel - rituální taneček k sebeuspokojení personálu - a taky na vytření zraku nějakému inspektorovi - který zpravidla nerozumí ničemu... a tak bývá docela nadšen. Omlouvám se za možná zbytečnou, ale ne nepatřičnou exurzi.]

 Považuji za nezbytné trochu detailněji se zabývat - možná trošku paradoxné - hlavními specifičnostmi jevu, zvaného ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ A PŘEDSTAVOVÁNÍ - nastudoval jsem k tomu značné kvantum psychologické literatury, bez čehož se dobrat ke kvalifikované oponentuře sebevědomých (až samolibých) psavců o našich stejných tématech  - nebylo možné...

Jesenský, když se pustí do krátkého tzv. "teoretického výkladu" o rozdílech mezi  zrakovým a  hmatovým (slepeckým) vnímáním, oblaží nás prostopravdou:

zrakový vjem je globální, hmatový je parciální - už na tomto je vidět, že o problému nic neví, pracuje totiž metodou -To si domyslím někde doma u kafíčka v křesílku! Ale aby zvedl zadek a zašel někam do knihovny? NE. 

Čili jeho spekulativně mechanisticky (což je výraz, mezi psychology považovaný za těžký odsudek, ba urážku) utvářená domněnka (když zavřu oči, taky jsem slepý, a  mechanicky  to  přenesu do uvažování o N) je  zkrátka VADNÁ.

Výstižná charakteristika ZRAKOVÉHO VJEMU je to, že je tzv. SIMULTÁNNÍ -

(JEN STRUČNĚ: NEHYBNÉ OKO JE SLEPÉ,  PROTO NEUSTÁLE VYKONÁVÁ KMITAVÉ MIKROPOHYBY, A TO I PŘÍ PŘEDSTAVOVÁNÍ POD VÍČKY - s využitím tzv. zoomingu, který už známe - pod víčka se nám pohodlně vejde celý panelák, který v reálu obhlédneme jen s otáčením hlavy, zaměřte se na to jeden každý sám, doma, v křesílku.). 

HMATOVÝ VJEM JE V KAŽDIČKÝ OKAMŽIK, PŘI POHYBECH RUKY, TZN. OHMATÁVÁNÍ, TZV. SUKCESIVNÍ, POSTUPNÝ -  výraz parciální (dílčí) odkazuje neprávem už na celek (pars pro toto, což značí doslova část za celek, že).

Wiener o celém problému ví taky hodně: "Slepota prostě zpomaluje", obšťastní nás např. v paskvilu jménem "Základy komunikace se zrakově postiženými" ((zde), paskvil je to i proto, že si dal toto motto: 

Nejšťastnější bychom byli,

kdyby naši pomoc nikdo nepotřeboval...

Jsme ale velmi rádi, že těm, kdo ji potřebují,

se jí dostane na profesionální úrovni.

(TO ABY SE NĚKDO NEDIVIL, KDYŽ TO BUDE ČÍST A ZÍRAT, ŽE JE TAM VŠECKO JINÉ, NEŽ STRÁNKY O KOMUNIKACI!)

no  - jako komunikaci si Wiener představuje např nasedání do automobilu, nebo procházení dveřmi - vždy za pomoci průvodce, který by měl být jím proškolený (to je podmínka, jinak tyto dva úkony slepý člověk prostě nezvládne) a další chuťovky, takže to motto bylo dle W. nezbytné, protože kdyby to někdo náhodou chtěl reklamovat, při zmínce o jeho profesionalitě si to nabeton rozmyslí. Ostatně, koukněte se na to sami, něco takového se jen tak nevidí! 

A přitom nepřehlédněte, kdo všechno na těch celkem asi deset stránek, nafouklých mnohými ilustracemi (a hned ve dvou vydáních!) přispěl. On prý neumí finance!!!

Mně osobně se nejvíce líbí, když Vám poradí, že když jste s nevidomým v restauraci a on honí po talíři nějakou flákotu masa, abyste se na to raději nedívali!   To prostě nemá - od profesionála - chybu! 

(cituji)

"... vážným problémem se však pro něj může stát neustálé zasahování do konzumace jeho jídla radami (byť jistě velmi dobře míněnými). Pokud jde o osobu nám velmi blízkou, které cítíme silnou potřebu pomoci, je v těchto situacích lepší dívat se jinam..." tak je to doslova. Shrnu to do dvou slov: KRASOMLUVA, BALAST...

Třeba říct mu, máš to maso na šestce, či devítce, což by byla celkem zcela banální rada, kterou si osvojí od kolegů každá vychovatelka cca za 14 dní práce ve slepecké škole, a na což každý nevidomý žáček dobře slyší, neboť patří ke školnímu vzdělání znát ciferník hodin - od profíka neuslyšíte. 

To se raděj otočí zády, a stopuje na hodinkách, jak moc ta "slepota zpomaluje", že ano.

AVŠAK POKROČME DÁLE: [v připravované knižní verzi těchto mých poznámek samosebou už tyto "profesionální psavce" (přiživující se na lidském neštěstí, aniž by pro ně znamenali sebemenší přínos) vynechám, to jen tady mi to nedá - a nakonec, BLOG TU ZŮSTANE...]

Tedy, jaké jsou další roztodivné a vyjímečné specifičnosti zrakového vnímání, o něž je N ochuzený,  a jichž se podvědomě pracující mozkovna "osleplého později" za žádnou cenu NEVZDÁ! Pojednám pasáže z psychologických knih (prostudoval jsem je za vás), v nichž je vyčerpávajícím způsobem objasněno, jak je možné, že lidské oko, snímající na sítnici objekty toliko dvojrozměrně, dokáže dosáhnout toho, že je "vidíme" trojrozměrně, jenom co nejstručněji (případného hlubšího zájemce mohu po jím projeveném zájmu -  projeveném např. ohlasem na tento záznam - odkázat na literaturu, i když soudím, že pro naše potřeby pár citací zestručněných, pokud to šlo, z Adcocka dostačí, jako např. tento): "Lidé se velmi liší v tom, do jaké míry dovedou vyvolávat představy různého druhu; pokud ale nečetli psychologické knihy, anebo o těch věcech hodně nepřemýšleli, potom se budou domnívat, že takové, jaké mají sami, mají i ostatní."

Opakovaně se o schopnostech vnímat zrakem tak, jak to - bez přemýšlení - probíhá u každého z nás vidících, zdůrazňuje klíčová role zkušenosti, tedy paměti (opakované nacházení již prožítého, zažitého). 

Mohu snad uvést mé první setkání se s tímto problémem. Jako mladému študáčkoví psychologie nám ve škole pověděli, že kdybychom poprvé v životě uviděli např. strom, zdál by se nám dvojrozměrný, placatý - ostatně, v divadle v kulisách je právě takový, co?  Trik se stínováním, že, a samotný zrak nám třetí rozměr neodhalí.

Profesor Nakonečný popisuje případ člověka od narození slepého, kterému později operativně vrátili zrak. Trvalo to dobu, než se naučil vidět! A prošel různými stadii - zpočátku rozlišoval jenom nějaké kontury, tedy žádný třetí rozměr, atd.

[Chci jenom říci, že dosavadní metodici tyflografiky (Jesenský), prostorové orientace nevidomých (Wiener), prostě - nebyli právi svého úkolu, jehož řešení tak slavně deklarovali! Jsou to, abych byl slušný, SAMOLIBÍ NEDOUKOVÉ... a oba skončili fiaskem]

Chci v tomto rozsáhlejším článku obě tato - ostatně splývající - témata, pojednat jednou provždy komplexně a tak aby se konečně dostala na úroveň vědeckosti, doposud to bylo - jenom takové jalové tlachání, což nejlépe dokumentuje jejich verifikace v praxi. Žádná totiž rada ať už jednoho, či druhého, či třetího (Petra Červenky, takto Wienerova fámulusa - děvečky na špinavou práci - který s W. pomocí "spáchal" publikaci a s W. pomocí ji vydal - opět s přispěním MŠMT - s názvem Mapy a orientační plány.pro zrakově postižené  /dojde i na ni/ nikdy neobstála v praxi - což předznamenává následující téma!) NIKDY NEZAZNAMELA JAKOUKOLI POZITIVNÍ ODEZVU V PRAKTICKÉM ŽIVOTĚ N!!!

CO TAKHLE "ROTACE PŘEDSTAV"? 

Člověk vidoucí, například někam autem jedoucí (abych si i zaveršoval), např z místa A do místa B, a přitom vědoucí, že se zase bude vraceti, bude to míti na paměti, i orientační místa si hledati. Pravděpodobně trefí, i když bude chvílemi na rozpacích, jede-li zpět opravdu správně, ale pak uvidí něco, co se mu - až na místě - připomene /jedu správně, tady to znám!/: Psychologové znají jedno trochu hierarchicky nižší stadium učení, tzv. zapamatování si (třeba látky ke zkoušení: subjekt zkoušený řekne, já bych to věděl, ale kdybych si mohl vybrat z více alternativ, z hlavy si nevzpomenu - jde o jev tzv "znovupoznání"... řidič taky před sebou nevidí celou trasu nazpátky, ale přesto tam dojede, díky znovupoznávání, na několika  sporných místech. Celkově však, když se měl vracet, proběhla mu v hlavě tzv. rotace představy. Vyvstává otázka, jak je to s rotací představ (při hmatovém vnímání) N?

Mám jeden (reprezentivní jen částečně, vždy je tady otázka statisticky významného vzorku) experiment provedený asi  u dvaceti N žáčků: (víc k dispozici nebylo); 

Výchozí mojí myšlenkou bylo zkoumat útvar, o němž každy zasvěcený ví, že jej nevidomí standardně znají: je to základ Braillovy abecedy, tzv. ŠESTIBOD.

Vypadá takto ( číslice po stranách označují jednotlivé body, tak jak se to děti učí, ne řádky, sloupce).

                                                               

Nevidomé dítě ve speciálních školských zařízeních (t.j. už od mateřské) procvičuje na tradičních hnatových pomůckách hmatovou citlivost, směřovanou k šestibodu. jsou na to různé POMŮCKY, dřevěné útvary, postupně od větších k menším, vždy připodobňující "náš šestibod", standardně jsou to potom v první třídě tzv. kolíčkové kreslenky, kolíčky už jsou menší-kovové, zastrkují se do otvorů v kreslence (což je taková deska formátu A3), s nimiž si učitelky - elementaristky dosyta "vyhrají". Vyustěním je výuka vyhmatávání písmen Braillovy abecedy, vytisknutých (doslova, neboť vytlačených) do tvrdšího papíru - každý bod = malý výstupek v papíře.

Poměrně záhy se každé malé dítě ve škole naučí číst Brailla..!

ÚVAHA BYLA NÁSLEDOVNÁ: ŠESTIBOD JE PROSTOROVÝ ÚTVAR, KTERÝ VŠICHNI N
- standardně znají!

Jednou z těch pomůcek je takový asi 10 cm dlouhý hranolek, složený ze tří otáčivých částí, tak jak jsou v šestibodu tři dvojice (řady) bodů. Otáčením lze nastavit jakékoli braillské písmeno - každá část má čtyři plochy, na níž jsou buďto 2 body (vedle sebe, nahoře by to byly body 1 a 4), dále buď jeden bod vlevo - bod jedna, nebo vpravo - bod čtyři, nebo prázdná plocha. A tak i v prostřední, i dolní otáčivé části.

                             

                     Pro úplnost (pro zajímavost) vizte, jak vypadá celá braillská abeceda:

  Pracoval jsem s tím hranolkem: nastavil jsem na horní stěnu braillské písmeno T. Vypadalo to takto:

 

Každý žák si to osahal, přečetl správně, a pak jsem mu položil prsty na boční stěny, aby přímo zažil otáčení kostky o 180 stupňů - vzhůru nohama. 

OTÁZKA PAK ZNĚLA: JAK SE TO PÍSMENO "T" ZMĚNILO? 

/Poznámka: když jsem to dával vzorku vidících, kolem 90% odpovědělo správně: "Nijak!, obraz zůstane stejný."

AVŠAK AŽ 90% NEVIDOMÝCH ŘEKLO: 

TEĎ JE Z TOHO PÍSMENO "Ť".

To však ale vypadá takto:

V PŘEDSTAVÁCH SLEPCŮ DRTIVĚ PŘEVLÁDALA NIKOLI ROTACE KOLEM STŘEDOVÉHO BODU! ROZUMÍTE?!
BRAILLSKÉ "Ť" vzniká převrácením kolem horizontální osy, jinak řečeno - zrcadlově!

DOPADY TOHOTO OBJEVU PRO POCHOPENÍ "N" PŘI PROSTOROVÉ ORIENTACI JSOU ZCELA - ZÁSADNÍ!!

(BUDE DOKONČENO)