Fritz ERPENBECK: R e p u n z o v a t
Ve Wilhelmshavenu jsme objevili krásnou společenskou hru, kterou bych velmi rád doporučil; je to veliká legrace.
Člověk si vyvzpomene cizí slovo. Proč by ne? Vždyť jsou lidé, kteří si vymysleli například slovo „exponát“ nebo „specifik“. My opět slovo „repunzovat“.
Po mnoha únavných zkouškách se optal Werner Hinz režiséra: „Nemohli bychom pár minut repunzovat?“ „Ještě tuto krátkou scénu a potom udělám beztak oddych“.
Cestou na oběd jsme potkali tlustého pána, známého velkoobchodníka: „Nu, jak to vypadá s vaší repunzí?“, ptal se ho kolega Markwart. „Mnohem líp od té doby, co užívám pravidelně fructana- tablety.“
V restauraci se ptal kolega Thomas nové číšnice: „Kde je zde možno repunzovat?“ Ona se zapálila a ukázala na dveře s nápisem Páni.
Restauratér přistoupil k našemu stolu. Kolegyně Giehseová se ho ptá: „Můžete nám doporučit nějakou speciální repunzi:“ „Oh ano, dnes máme obzvláště delikátní želví polévku.“
Werner Illinz odvedl naši novou, velmi stydlivou kolegyni stranou a ptal se jí: „Jaképak by to bylo s námi dvěma? S tebou bych chtěl jednou repunzovat...“
„To si vyprošuji!“, odpověděla hněvivě a posadila se k jinému stolu.
…
Jistý kritik se zastavil u našeho stolu a naslouchal. Debatujeme a kolega Bischof pokračuje v řeči: „...přirozeně jsem mohl v té roli více repunovat, ale to bych musel jinak nasadit. Ta role to sama nedá. Pravá repunze nastane jedině tenkrát, když je v textu pro ni řádný opěrný bod. Jinak ne!“
Kritik kývá přesvědčivě: „Ano, ano“, vysvětluje, vždyť jsem proto také napsal, že dialog této hry je příliš povrchní.“
Zavolali jsme hostinského: „Repunzujeme!“
„Slečna Emmi přijde hned.“
Zkuste to také. Vymyslete si nějaké libovolné „cizí slovo“ a přesvědčíte se, že v celém Německu najdete velmi málo lidí, kteří se přímo zeptají a přiznají: „Repunzovat – co je to? To slovo neznám!“
__________________________________________________
Tuto půvabnou črtu uvedl psycholog prof. Švancara ve svých odborných skriptech věnovaných psychologické terminologii. (Brno 1980) A vtipně přidává otázku: Repunzují také psychologové? Nepochybně, i když mnohdy nepřiznaně: To v případech, kdy jsou sami ochotni věřit například v účinnost nějaké psychoterapeutické metody, byť nijak neprokázanou (čili sami podléhají klamu, který pomáhají šířit - jde o repunzaci nepravou).
Tvrdil-li ovšem nedávno psycholog doc. Dan médiím, že má svoji metodiku, s jejíž pomocí (tak nějak sám pro sebe!) predikoval, že nějací lidé v budoucnu budou podvádět, „což se prý potvrdilo“ – je to náš člověk, repunzant pravý! (Úcta většiny populace včetně novinářů k psychologům je tak veliká, že ve styku s nimi rezignují na svůj „selský rozum“!) Zredukovaně jde asi o tuhle formuli: Ty jsi psycholog, tak do každého (včetně mě) vidíš! Pochopitelně docentova metoda byla a zůstává tajná! Nikdo nemá tu „drzost“, říci docentovi, že jej navrhne na Nobelovu cenu, za podmínky, že svou metodu odtajní!
Přejděme k Mgr. Wienerovi: Kudy chodí, tudy hlásá například, že je autorem výuky prostorové orientace lege artis [papouškují to po něm Učitelské noviny (UN č.30/08 /zde/), nebo úctyhodná paní Milena ČERNÁ 1.12.2008 v diskusi na Helpnetu/zde/]...
Není tomu tak! Znamená-li lege artis „podle práva a pravidel vědy“, tak metodika „Zde jsou klapky na oči a zde bílá hůl – a už jsi taky úplně a stejně slepej!“ neznamená simulaci slepoty. To je malé nedorozumění. Je to obyčejná imitace slepoty.
Pravdou nicméně zůstává, že se mu podařilo repunzací pravou dosáhnout na MŠMT tzv. „projednání“ své metodiky výcviku instruktorů PO SP pro práci s nevidomými žáky, přičemž je mimo všechny pochyby, že sám s nevidomými žáky má jen jednoroční zkušenost, ale i tu pouze jako vychovatel, a to ještě v dávném roce 1979. Uvádí to o sobě sám [zde!].
V klasické filmové komedii Na samotě u lesa jistý stavebník vypráví, jakého si našel zednického machra pana Lorence (který jeovšem, a to je ten vtip! na vozíčku...), slovy: „Vynikající odborník! Ten už tady postavil domů! - - - Von teda cihlu do ruky nevezme...“
No a ministerstvo, pokud si nechalo od Wienera nakukat, že je celý (jako od hlavy až k patě) prostě LEGE ARTIS, si mohlo říkat:
„Vynikající odborník na prostorovou orientaci nevidomých! Ten nám už proškolil instruktorů pro práci s nevidomýma dětma. Von teda slepýho od narození neukáže.“
Zatímco pan Lorenc je smyšlená komediální postava, Wiener je skutečný až běda.
Řekněme si nyní, v jakém kontextu budeme užívat tento zábavný a přínosný pojem, který by byla věčná škoda nechat ležet ladem:
Jedinec repunzuje, když záměrně uvádí v omyl jiného předstíráním (nějakých exkluzivních vědomostí, dovedností či např. zásluh) a to s takovým podáním, že se respondent nezmůže na kontrolní, ověřovací dotaz.
Nějaké příklady:
P. Wiener v rozhovoru s Danielou Drtinovou (Interview ČT, (sic!)(20.5.2008) i v pořadu Reportéři ČT (22.12.2008) si dopředu domluví, aby se ho zeptali, kolik slepců že za svůj život vyškolil, a pak jeho odpověď zní:
Ze třinácti set se to podařilo u dvanácti stovek!!! (sic!) To musíte vidět!! Uvěřit se tomu nedá. Prošel-li mu rukama nějaký počet nevidomých, jako že ano, pohybuje se v řádu jednotek, maximálně nějakých pár desítek, abych mu nedejbože nekřivdil! Stovka to není v žádném případě. Navíc je otázka, co s nimi dokázal udělat, a též, podle jakého klíče si je vybíral! „Zlí jazykové“ totiž tvrdí, že si už řadu let vybírá na oční klinice nějakého šikovného nově osleplého, či „pouze“ tzv. zrakově postiženého (zbytek zraku), který je verbálně disponován natolik, že je schopen a ochoten do světa tzv. šířit slávu našeho subjekta.
Mgr. Pavel Wiener už víc jak dvacet let chodí po světě, a všude tvrdí, že už víc jak třicet let pomáhá slepcům. Jeho repunzace spočívá v tom, že – právě při tak bohulibém oboru – (vystupovat jako odborník na nevidomé, přesněji na PO SP ZP) tak nějak nelze „drze“ vyslovit nahlas o tom nějakou pochybnost. Například, jestli to náhodou není jinak - že z nich jenom dobře těží (o to je to ovšem nemravnější, nárokuje-li si na svoji „činnost“ čím dál víc peněz)!
Nevím, jestli pan Erpenbeck věděl, že v latině repungo, ere, znamená popíchnouti, ale myslím (doufám), že ano.
Každopádně – když člověk slyší Wienera pohoršovat se nad tím, že:
„Matematiku, nebo chemii by neaprobovaného učit nenechali, ale prostorovou orientaci KLIDNĚ!“ (viz …..) slušelo by se jej zpražit replikou (neb je to od něj pouhé popichování!) – ne tím, že jedna disciplína se známkuje a druhá nikoli, ani tím, že jenom z jedné se propadá, a l e t í m, že matematika má svou přesně určenou látku (osnovami danou), zatímco prostorová orientace přes Wienerovo ujišťování vlastně žádné osnovy nemá, a ani nemůže mít (viz můj chystaný článek/příspěvek: JEŠTĚ NĚCO k OSNOVÁM PRO VÝUKU PROSTOROVÉ ORIENTACE OD Mgr. PAVLA WIENERA!), nejlegračnější na celé věci je, že některý nevidomý se časem naučí svoji cestu samostatně zvládat tak, že všichni takzvaní aprobovaní (rozuměj = ti dlouhodobě zkažení od Mgr. P.Wienera jeho kurzem) by leda tak zírali!
Ještě hezčí je, když v otevřeném dopise ministru školství říká doslova: „Vážený pane ministře, …......
Nikdy bych Vám nepřál, abyste se octl v péči doktora bez lékařského diplomu. Vy ale musíte dobře vědět, že do této situace jste odsoudil všechny zrakově postižené.“
Na takový drzý žvást by se bývalo slušelo odpovědět stejnou (hrubou) záplatou:
"Vážený pane magistře, kdyby aprobovaní lékaři byli stejně fundovaně připravovaní ke své práci, jako instruktoři proškolení Vámi, mohla by nastat například tato situace:
Takto aprobovaný (Mgr.Wienerem) lékař by přístoupil k pacientovi ministrovi (ať už by to byl kdokoli) a řekl by:
Ale kde má ministr knihu? Kde má báchor? Kde má čepec? A kde má ten, jak se to, honem, slez?"
Toť rozdíl mezi humánní a veterinární medicínou, který nevidí jenom ignorant, a zároveň toť ten rozdíl mezi OP (osleplými později (dospělými) a žáky nevidomými od narození, který zase neumí vidět toliko a pouze ignorant!
Není legrační, že ten člověk vůbec netuší NIC o rozdílu mezi těmi dvěma skupinami?
Uvedu hned čtyři rozdíly mezi ZO (jak píši ve slovníčku, jde o tzv. "zavřené oči", čili zájemce o kurz P.W.) a N (nevidomými od narození, což jsou prakticky všichni nevidomí žáci školou povinní)
– tedy těmi, jimž by se později rádi věnovali...
a) ZO mají setrvale zrakové představy (podobně jako osleplí později!), kdežto N nemají zrakové představy nikdy a vůbec žádné!
b) N se liší od ZO daleko vytříbenějšími smysly: Cituji ze Základů psychologie od Milana Nakonečného (Praha, Academia 1998, str.178):
„...ztráta zraku znamená těký životní handicap, který může být kompenzován jen zčásti, např. zvýšenou citlivostí sluchu a hmatu u slepců...“
Tento citát má ještě druhý rozměr:
Tvrdí-li Wiener, že je potřebí "zbavit nevidomé oné příčinné závislosti" - myslí tím, že je naučí chodit jako vidoucí - všude (!), zkrátka neví, o čem vlastně mluví.
Je možné mu připomenout slova jiného slovutného psychologa, Jeana Piageta a jím užívaný pojem "Epistemologie":
"EPISTEMOLOGIE - označení procesu poznávání, užívané zejména J. Piagetem k popisu ontogeneze poznávacích aktivit u dítěte (epistemologický vývoj jako vyvoj poznávacích aktivit)" (WIKIPEDIA).
Lze jakkoli simulovat vývoj poznávacích aktivit jedince od narození slepého tím, že si vezmu, anebo ještě lépe dám někomu jinému na chvíli klapky na oči?
- tuto absurditu pěstoval řadu let s úspěchem Mgr.P.Wiener za nadšeného aplausu úřadů! (Vizte, že v 2006 dostal nejvyšší resortní vyznamenání MŠMT, to už je co říct, no ne?
c) Jak tvrdím, systém učení se tras v procesu prostorové orientace probíhá poněkud odlišně: zatímco ZO, dostanou-li popis trasy, jdou podle okamžitě naskočivší zrakové představy, (tzv. kognitivní učení), v případě N je třeba zdlouhavějšího procesu – jde o trénink (čili staré známé senzomotorické učení!).
d) i chůzi mají nevidomí a ZO každý jinou! (o tom více v příspěvku "JAK CHODÍ SLEPCI", který se připravuje!)
ZPĚT K REPUNZACI:
Jedinec repunzuje, když záměrně uvádí v omyl předstíráním (nějakých exkluzivních /A/ vědomostí (srv. kargokultická věda),
/B/ dovedností,
či /C/ zásluh...
- tak, že se respondent nezmůže na kontrolní, ověřovací dotaz...
Ukázky všeho nám bohatě poskytuje MISTR:
- např.: předstírá v Interview ČT Daniele Drtinové, jak se už v roce 1981 naučil chodit poslepu dokonale "Přímým směrem" (viz příspěvek stejnojmenný, i když tam v úvodu varuji, že je to právě jedna z jeho kapitol doslova "jen pro silné nátury", ty slabší by mohly puknout buď smíchy, nebo vzteky, podle individuálního založení... (Vědomost metodiky, která zaskočila samotného profesóra LONGA z USA + dovednost, dávno osvojená právě na základě znalosti této... Radost, s jakou tak přesvědčivě, no zkrátka balamutí, je, no zkrátka obdivuhodná - to musíte vidět!)
- Stejné D. Drtinové repunzuje, že má statistiku 1300 nevidomých (za těch prý víc jak 30 let - a světe div se, Američani udávají něco kolem 20ti %, ale náš (genius, mistr, repunzant) -vyberte si, co se vám hodí - má úspěšnost výsledků cca 90% !!!!! /5 vykřičníků/ (JAK ZÁSLUŽNÉ, což?)
Od druhého vydání totiž Knihu zaplevelil množstvím sloupcových a jiných grafů (např.: kumulativních četností, přičemž vždycky srovnává výsledky z první a poslední (zpravidla desáté) lekce, a to celé vypadá na první dojem velice "vědátorsky".
Ovšem nesmí laskavý čtenář to čísti opakovaně, a v kritickém rozpoložení - to by se z něj stal čtenář hodně NELASKAVÝ! /FURY/.
Slíbil jsem, že jeho "praštěné prvky pod psa" pojednám samostatně, tak tady jen stručně na doložení:
Jde o neorganickou směsku čehosi v zásadě nepodstatného, co údajně může ZP (abych citoval autorův nešvarný slovník, on slepýmu jinak neřekne) na cestě potkat (on by samozřejmě řekl NA TRASE, ale mně je ten technokratický newspeak z té duše protivný, že to nevyslovím, byť dané slovo je vpodstatě nevinné, ale když to je u nich samá "technika hole: kluzná, kyvadlová /proč ne kyvná?/, ba i diagonální", dokonce "technika pohybu", "vodící linie", a "popis trasy", což je spojení možné jen u ZO, resp. ještě OP, nikdy ne u N.)
(BUDE DOKONČENO)
Žádné komentáře:
Okomentovat