KARGOKULT, kargokultická věda

V Tichomoří žijí kmeny, které vyznávají kargokult. Během války tu vídali přistávat letadla se spoustou prima věcí a chtějí, aby se to samé dělo i nyní. Takže postavili cosi, co vypadá jako rozjezdové dráhy a po jejich stranách rozdělávají ohně. Mají dřevěnou boudu pro muže, který v ní sedí se dvěma kusy dřeva na hlavě jako se sluchátky a  s  bambusovým prutem trčícím jako anténa – to je dispečer – a čekají, až letadla přistanou. Všechno dělají dobře. Formálně je to dokonalé. Vypadá to přesně, jak to vypadalo tenkrát. Ale nefunguje to. Žádná letadla nepřistávají.

(Richard P. Feynman: To snad nemyslíte vážně!, str. 304)

Tentýž kargokult provozuje Mgr. P. Wiener, když vám naslibuje poznání světa nevidomých od narození tím, že vám propůjčí klapky na oči a bílou hůl...
Nazíráno zvnějšku, jsou zachovány všechny podmínky! ZO (tzv. zavřené oči - viz slovníček) nevidí, právě tak jako nevidí ani N (viz slovníček: nevidomý od narození). Ale při inteligentním srovnání (vedeném snahou neupadnout do kargokultického omylu) začínají být patrné rozdíly, a to zásadní. 
O tom, o největších omylech našich největších "odborníků", chci tady také psát.
Prioritně zajímaví jsou přirozeně moji nevidomí, ale pokusím se zajímavě pojednat i samozvané „odborníky“. Čtenář si sám vybere, co proň bude víc zajímavé, případně k neuvěření! 
//Chci  upozornit na jednu dost skrytou paralelu mezi těmito dvěma autonomními světy: skupinou nevidomých (N) a vědátorů ignorujících poznání (VIP):
Je-li tématem mého povídání mobilita nevidomých, prozradím, že studium jejich někdy náročných, složitých osvojených cest - je dobrodružství poznání. Znají to tam, ale nijak uvědoměle! (Neumějí říci, co je kdy a kde naviguje.)
No a pokud jde o VIPy, bude to opět přírodozpytné dobrodružství, neboť si budeme ukazovat příklady jejich (vždy autoritativních) tvrzení a budeme docházet ke stejnému konstatování: píší celé knihy o prostorové orientaci a mobilitě N, tyflografice (která prý "pojednává" o poznávání  předmětného světa  pomocí  vyhmatávání nejrůznějších objektů, graficky zobrazených tak,  aby byly přístupny hmatovému vnímání nevidomých žáků) aniž by znali a uměli jakkoli objasnit zajímavý svět N - svět sui generis.//

 

WIENER V UČITELSKÝCH NOVINÁCH

UN č.30/08 přinesly následující článek: (viz zde!)

ZANIKNE INSTITUT REHABILITACE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH?

Institut rehabilitace zrakově postižených (IRZP) vznikl v říjnu 1994 z iniciativy MŠMT. Dnes stojí před zánikem. Na letošní rok neobdržel Institut žádné finanční prostředky. Kurz instruktorů prostorové orientace zrakově postižených (akreditovaný MŠMT) musel proto dokončit pouze z prostředků občanského sdružení Timšel, které jeho činnost podporuje, píše v tiskovém prohlášení Pavel Wiener a podepisuje se: ředitel IRZP, držitel nejvyššího rezortního vyznamenání MŠMT - stříbrné medaile za dlouhodobé vynikající výsledky v oboru výuky prostorové orientace zrakově postižených (2006), nositel uznání autorství nové vyučovací metody „Výchova prostorové orientace zrakově postižených“ lege artis 1993 - MŠMT, č.j. 16 900/93-30 (pozn. red. lege artis = odborně správné).
Budu asi muset ministrovi vrátit vyznamenání
„Cestu, jak financovat aktivity IRZP, hledáme vlastně od začátku existence. Vždycky jsme museli být součástí některé z fakult Univerzity Karlovy,“ říká P. Wiener. Na začátku devadesátých let po anabázi každoročního žádání o dotaci z fondu dynamického rozvoje vysokých škol (něco jako dnešní rozvojové programy) se mu podařilo s pochopením a s podporou tehdejších úředníků MŠMT podepsat pětiletou smlouvu. Po jejím naplnění ale marně hledali možnost dlouhodobějšího zajištění.
„Rok co rok jsme žádali o dotaci. Upozorňovali jsme, že by bylo dobré, aby se našla jiná cesta financování, dlouhodobého a vícezdrojového, spojená například s akreditací, kterou jsme dostali na vzdělávání instruktorů prostorové orientace zrakově postižených. Pro náměstka ministra Lužného jsme vypracovali projekt záchrany IRZP i krizový rozpočet. To bylo koncem května. Od té doby se věc neposunula,“ stěžuje si P. Wiener. „MŠMT má k dispozici veškeré podklady – historii vzniku Institutu, osvědčení, které mi vydalo, že uznává autorství nové vyučovací metody Výchova prostorové orientace zrakově postižených. Schválilo i moje (stále platné) učební osnovy tohoto nového předmětu. Uznává potřebnost činnosti Institutu, jeho práce byla dokonce oceněna tím, že jsem dostal rezortní vyznamenání. Máme od MŠMT akreditaci na poskytování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (nositelem této akreditace musí být vysoká škola, ale nikdo jiný než IRZP nemůže toto vzdělávání poskytovat, protože na to nemá dostatečnou odbornost). Informovali jsme MŠMT i o efektivitě naší činnosti (je z hlediska přípravy instruktorů například trojnásobně vyšší než v obou podobných organizacích v Německu). MŠMT ví také o podpoře ze strany primáře Oční kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) i děkana 1. lékařské fakulty UK. Nicméně přes dlouhé jednání zatím letos neposkytlo ani korunu,“ říká.
Institut je na pokraji zavření. Podle P. Wienera přitom neexistuje jiné pracoviště, které by plnilo stejné úkoly metodami, které jsou schváleny státem.
Paralelně s problémem financování musel Institut řešit druhý existenční problém. Musel vyklidit do konce prázdnin dosavadní prostor, kde měl tréninkové centrum, kvůli plánované rekonstrukci FTVS. Jde o unikátní místo, ve kterém si studenti i rodinní příslušníci zrakově postižených mohou zkusit pohyb v prostoru bez pomoci zraku, kde je možné provádět komplexní diagnostiku potřeb klientů se zbytky zraku atd. V tomto prostoru je speciální osvětlení (správné i chybné), absolutní zatemnění, vzorové úpravy interiérů, speciální zařízení pro rozvoj sluchové orientace… Podařilo se najít prostory nové, dokonce pronájem na 20 let, bylo ale nutné vše přestěhovat – a nutná rekonstrukce nových prostorů vyžaduje zhruba 300 000 korun. V půlce roku ale IRZP nemá už ani korunu.
„Není pravda, že bychom nejednali o svém zajištění penězi – stále jsme chodili na ministerstvo školství, snažili se jednat – když jsme zjistili, že ta jednání nikam nevedou, začali jsme na problém dalšího finančního zajištění upozorňovat v závěrech každé zprávy, kterou jsme o své činnosti vypracovávali. A když už se podařilo dotáhnout jednání do fáze, kdy na MŠMT začali uvažovat o komplexním a dlouhodobém řešení financování IRZP, přišly volby v roce 2006, změnili se lidé a zase začaly problémy. Navíc – na MŠMT nastalo bezvládí. A není nic horšího, než když úředníci začnou vládnout sami.“
P. Wiener říká, že cítí nechuť, nezájem. Jestli se nezmění systém financování podobných organizací, brzo se prý musí celý zhroutit. Evropské fondy to podle něho nevyřeší. I ty počítají s tím, že po jejich ukončení se financování projektů zatím podporovaných z EU ujme stát. „Letos jsem už vážně uvažoval, že práce v institutu nechám. To by však znamenalo, že by nebyl nikdo, kdo by připravoval instruktory prostorové orientace zrakově postižených, tedy že se děti ani osleplí dospělí nenaučí pořádně pohybovat. MŠMT tvrdí, že si je vědomo významu IRZP a záslužnosti jeho práce, ale že si to musí uvědomit i UK. Tehdy se asi nový děkan fakulty humanitních studií, kam jsme patřili, lekl možných problémů a dal od nás ruce pryč. Od dubna tedy financujeme činnost IRZP z peněz občanského sdružení Timšel, které bylo před osmi lety založeno na podporu činnosti Institutu z peněz sponzorů,“ vysvětluje P. Wiener.
Teď tedy shánějí peníze, kde se dá. Požádali MPSV (jako občanské sdružení Timšel), zda by jim neposkytlo nějakou dotaci, doufají, že rektor UK požádá ministra školství o mimořádnou dotaci, dál hledají sponzory. Žádají o převedení akreditace z FHS na 1. lékařskou fakultu UK, která souhlasila, aby se stali její součástí.
„V zahraničí nám náš systém závidí. Je to práce mnoha let. Ale MŠMT se k nám staví, jako by tu historie vůbec nebyla,“ říká P. Wiener a dodává, že skutečnost, že Oční klinika VFN, její primář, MUDr. Pavel Diblík, a 1. lékařská fakulta UK a její děkan, prof. Tomáš Zima, jsou ochotni začlenit IRZP do své struktury, chápou jednak jako velkou výhru, jednak jako ocenění své práce. Bez peněz to ale nepůjde. Doufají, že něco dostanou z MPSV, něco ze školství (z jejich pohledu jim dokonce MŠMT peníze dluží, protože jsme kurz, který akreditovali, doučili za vlastní peníze), i fakulta je prý ochotna drobnou částkou pomoci. Zkusí přežít do konce roku. „A když bude nejhůř, budu muset ministrovi vrátit vyznamenání, které jsem dostal. Na co vyznamenání za práci, kterou kvůli ministerstvu nemůžu pořádně dělat,“ říká P. Wiener.
Akreditace neznamená nárok na dotaci
MŠMT odmítá kritiku ředitele Wienera. Pokládáme činnost IRZP za mimořádně důležitou a vysoce prospěšnou pro zrakově postižené. Snažíme se pomoci, i když vůči IRZP nemáme žádné závazky. IRZP nemá oficiálně akreditovaný žádný studijní obor, na základě kterého by MŠMT mohlo poskytnout finanční prostředky na vzdělávání ze státního rozpočtu, říká se ve stanovisku MŠMT, které si UN vyžádaly.
„V roce 2007 pan Wiener nesplnil podmínky rozvojového programu,“ vysvětluje tisková mluvčí MŠMT Kateřina Böhmová s tím, že mu to bylo oznámeno a nabídnuto, aby žádost přepracoval a podal ji znovu, již po běžném termínu. „Z naší strany se jednalo o nadstandardní přistup, dostal druhou šanci. Dokonce s ním MŠMT jeho žádost konzultovalo a informovalo ho, jak ji formulovat, aby bylo možné dotaci přiznat. V původní žádosti totiž neuvedl, že se jedná o vzdělávání studentů – takovou žádost není možné podpořit z rozvojového fondu určeného pro aktivity vysokých škol.


Problém je v tom, že pan Wiener již přepracovaný projekt řádně podepsaný rektorem univerzity nepředložil, není tedy podklad, na základě kterého by mu bylo možné dotaci přidělit. Ano, přišel a říkal – pomozte, řešte to. Jenže pro poskytnutí dotace ze státního rozpočtu platí velmi přísná pravidla – a jeho žádost dotační podmínky neplnila. Pokud bychom mu touto cestou finanční prostředky poskytli, překračovali bychom pravidla daná zákony,“ říká K. Böhmová a pokračuje: „Přesto jsme ho znovu neodmítli, hledali jsme cestu, jak pomoci. Pan ministr mu nabídl jedinou možnou šanci – alespoň na druhé pololetí letošního roku by bylo možné poskytnout nějaké finanční prostředky z mimořádného fondu aktivit vysokých škol. O tuto dotaci ale musí požádat pana ministra rektor UK – jde o peníze nad rámec běžných normativních dotací, UK tedy v žádosti musí uvést, že není schopna financovat IRZP sama. Takovou žádost jsme ale ještě nedostali a bez ní není možné peníze poskytnout. Navíc peníze z tohoto mimořádného fondu mají být použity k nastartování příslušných aktivit, nepočítá se s ním na dlouhodobé krytí běžných provozních výdajů. Jasně však také ministr panu Wienerovi řekl, že pro další roky si musí zajistit finanční krytí jinde. Myslím, že by se měli více soustředit na oblast sponzoringu,“ říká K. Böhmová, „existuje mnoho firem s velkými příjmy, na které se měl pan Wiener obrátit. My jsme mu pomáhali celé roky dost nadstandardně. Dál už nemůžeme.“
K. Böhmová také upozorňuje, že v současné době je stále otázkou zařazení IRZP v rámci Karlovy univerzity a že se navíc rektor UK staví k Institutu poněkud vlažně. Pokud se Institut stane součástí 1. lékařské fakulty UK a rektor UK o mimořádnou dotaci požádá, otevře se možnost řešení.
MŠMT je také přesvědčeno, že se jedná spíše o oblast sociální péče, a proto by bylo lepší požádat o dotaci z prostředků MPSV. „Podle našich informací skutečně MPSV určitou částku poskytne – s náměstkem ministra práce Mariánem Hoškem o tom jednal i náměstek ministra školství Vlastimil Růžička, který má vysoké školství na starosti,“ říká K. Böhmová. Odmítá také tvrzení P. Wienera, že dostal akreditaci, a že by mu proto mělo MŠMT poskytnout finanční prostředky. „Jednak akreditace nebyla vydána jemu, ale fakultě humanitních studií, jejíž byl součástí, jednak takových akreditací na oblast dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků vydává MŠMT tisíce a nevznikají mu z toho žádné povinnosti tuto vzdělávací činnost financovat. Jde pouze o to, že nositel této akreditace může ve své nabídce školám a školským zařízením uvést, že je možné jeho kurzy financovat z finančních prostředků určených na DVPP,“ vysvětluje ředitel odboru správních činností a DVPP Petr Špirhanzl. Dodává také, že pokud nějaká instituce požádá o akreditaci v rámci DVPP v oblasti prostorové orientace zrakově postižených a pokud bude mít tuto žádost dostatečně odborně podloženou, není problém, aby ji MŠMT vydalo.
K problému se pro UN vyjádřil i Jiří Kapr z odboru speciálního vzdělávání MŠMT: „Podstatné je, že se podařilo prosadit, že studium v oblasti prostorové orientace zrakově postižených patří mezi specializované činnosti. Kdo chce výuku prostorové orientace na školách kvalifikovaně zajišťovat poskytovat, musí projít 250 hodinovým studiem. Poskytovat toto vzdělání bude moci ten, kdo na to bude mít z MŠMT akreditaci,“ říká s tím, že na školách zřizovaných MŠMT je v současné době dostatek učitelů prostorové orientace.
Potvrzuje však, že IRZP se podílel na všech klíčových dokumentech týkajících se vzdělávání zrakově postižených žáků v oblasti prostorové orientace i při formulování požadavků vzdělávacích programů akreditovaných pro DVPP a studium specializovaných činností. IRZP byl (alespoň ještě na jaře tomu tak bylo) jediným pracovištěm, které v podstatě mělo tento program akreditovaný v rozsahu daném platnými zákony. „Pokud by tato instituce nebyla schopna tento program provádět, nebylo by možné zájemce o toto studium uspokojit, pokud nebude akreditace v tomto programu přiznána jiné instituci,“ píše se zhruba v jednom z interních dokumentů s tím, že tuto akreditaci může dostat kterákoliv instituce, která splní podmínky dané zákonem o pedagogických pracovnících a dalších předpisech.
Oddělit linkou
Univerzita Karlova uvedla svou odpověď na dotaz UN informací, že věnuje péči o zdravotně postižené studenty, včetně zrakově postižených, velkou pozornost. Kromě IRZP, jehož rozvojové projekty prý UK pravidelně podporovala, to jsou knihovny, poradenské centrum, centra pro podporu studia, počítačové centrum Carolina (http://carolina.mff.cuni.cz/)...
“UK podporuje aktivity v této sféře na kterékoli ze svých fakult (ostatně sama činnost IRZP, který již byl postupně přičleněn ke třem (!) fakultám, je toho dokladem),“ píše se ve stanovisku UK a pokračuje: „Činnost IRZP se však netýká primárně studentů ani zaměstnanců UK. Není proto důvod konstituovat IRZP jako samostatné pracoviště na celouniverzitní úrovni. Stejné argumenty jsou i jedním z důvodů skutečnosti, že pro činnost IRZP nemohou být vyčleněny prostředky v rámci rozpočtu UK. Dosud bylo IRZP součástí struktury Fakulty humanitních studií, v tomto okamžiku není jeho organizační začlenění jasné. Pokud orgány některé z fakult UK odsouhlasí začlenění IRZP do struktury fakulty, je pan rektor připraven MŠMT o uvolnění mimořádných rozpočtových prostředků pro činnost IRZP na této fakultě UK požádat.“
Ministerstvo práce a sociálních věcí nakonec přiznalo IRZP dotaci na druhé pololetí. V žádném případě však neplánuje uzavírat smlouvy, které by zajišťovaly dlouhodobé financování provozu, jak UN informovalo oddělení sociálních služeb a sociálního začleňování MPSV.
*
Zdá se, že Institut letos přežije. Příští rok je ale ve hvězdách.
RADMIL ŠVANCAR

PLNÝ TEXT (dokumentu č.1)

Filip ČERNÝ, moderátor
--------------------
Magistr Pavel Wiener už třiatřicet let pomáhá slabozrakým a slepým lidem. Před čtrnácti lety založil Institut rehabilitace zrakově postižených financovaný ministerstvem školství a stejné ministerstvo mu v roce 2006 udělilo medaili za kvalitní práci. Letos institut ohlásil konec své činnosti, protože ji nemá z čeho platit. (1) Je to jen zlovůle ministerstva? Nebo roli hrají také nezvládnuté osobní vztahy?
To zjišťovala reportérka Andrea Máslová.
Olbram ZOUBEK, sochař
No a je to. Je to tak asi podobně veliký, že jo.(2)

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Hm. Je to paráda. Tohle jsem dostal a tohle vrátím.(3)

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Magistr Wiener si nechal od mistra Olbrama Zoubka odlít speciální medaili, kterou se snažil předat ministru školství Ondřeji Liškovi.

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Mně vedle řekli, že, že mám jít do podatelny.

osoba
S kamerou ne.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Dostal se jen do podatelny.(4)

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Před dvěma lety jsem z rukou náměstka ministryně školství dostal nejvyšší resortní vyznamenání jako ocenění úspěšné, dlouholeté práce v oboru. Tak jsem dneska předal ocenění toho, co z naší dlouholeté práce a za systému, který jsme dlouhá léta budovali a celá Evropa nám ho záviděla (5), udělalo ministerstvo školství - kus beztvarého kovu.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Pro magistra Wienera bude letošní Silvestr smutný (6). K 31. 12. totiž končí činnost jeho Institut rehabilitace zrakově postižených, kterým se věnuje desítky let.

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Byli jsme pracoviště, které vzniklo v roce 94 z pověření ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, aby vlastně zavádělo novou (7) vyučovací metodu - výchovu prostorové orientace zrakově postižených. Ale letos to najednou přestalo být pro ministerstvo nějakým způsobem závazné, prohlásili, že vůči nám nemají žádné závazky a na identický projekt s loňským rokem jsme nedostali ani korunu.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Institut především školil podle úředně schválené metodiky (8) instruktory, kteří ve školách, v rodinách, v nemocnicích nebo domovech důchodců učili slabozraké a slepé co největší samostatnosti a současně těmto postiženým pomáhal tak, aby se obešli bez cizí pomoci. Paní Waisochorová stihla projít kurzem pana Wienera v šestém měsíci těhotenství. Jen málokdo by na ní poznal, že téměř nevidí.

Hana VAISOCHOROVÁ, klientka Institutu rehabilitace zrakově postižených
Pan Wiener má k tomu takový přístup, že jako ten handicap je v podstatě věc, která je jenom provozní, jenom provozní. Jde o to se s tím nějak v tom dnu nějak jakoby si by ty věci nastavit tak, aby to všechno fungovalo. A když to člověk zvládne, tak v podstatě není žádnej problém. A potom vlastně ke konci toho kurzu tak už jsem chodila s tou holí v podstatě sama, on už mě jenom doprovázel. A třeba takovej ten test obejít Václavák a takový srandičky tam byly. A úplně ke konci tak už jsme chodili tady po okolí vlastně mýho bydliště, do obchodů, do lékárny, na kliniku, kam potom budu chodit s malou, abych se perfektně naučila cesty a zvládala potom všechno, všechno úplně sama.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Dalším z klientů pana Wienera je Jan Lomoz, který po vážném úrazu očí a ruky podle svých slov nenašel pomoc nikde jinde. S bílou holí vystudoval vysokou školu a dnes pracuje jak sociální pracovník.

Jan LOMOZ, klient Institutu rehabilitace zrakově postižených
Ukončením institutu přicházíme nejeno o místo, kde se vzdělávali odborníci pro práci s nevidomými, ale končí pracoviště, které mnoha lidem i mně dokázalo pomoci.(9)

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Ještě v polovině roku se ministr školství Liška stavěl k institutu následovně:

Ondřej LIŠKA, ministr školství /SZ/ /Události, 25. 4. 2008/
Institut dělá velmi prospěšnou práci, která je jedinečná. Měl by pokračovat. Ale tohle musí uznat i univerzita.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Přestože se Institutu rehabilitace zrakově postižených podařilo získat ke spolupráci I. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ministerstvo školství, které do konce loňského a z velké části v letošním roce financovalo činnost institutu, toto nadále odmítlo. Podle něj institut s rozpočtem asi čtyři miliony korun na rok nemá řádně akreditovaný vysokoškolský studijní program a ani si o tuto akreditaci nezažádal.

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Studijní obor si dost dobře nemůžeme akreditovat z toho důvodu, že by nás to neuživilo, protože podle zákona o vysokých školách jsou pouze dva způsoby financování této činnosti a to je buď takzvaný normativ, čili příděl financí na hlavu, anebo potom rozvojové programy, ale ty jsou určeny pouze pro péči o těžce zrakově nebo těžce handicapované studenty obecně.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Jinými slovy, aby se institut uživil prostřednictvím přídělu financí na každého studenta, musel by jich mít stovky až tisíce, nikoliv desítky. Proto pan Wiener navrhoval jiný způsob financování své činnosti, kterou dosud kryly převážně různé rozvojové fondy ministerstva školství a v letošním roce také příspěvek z ministerstva práce a sociálních věcí.
Pavel DIBLÍK, primář Oční kliniky VFN a 1. LF UK
Nepodařilo se nám za celou dobu našeho snažení dát dohromady někoho z ministerstva práce a sociálních věcí, eventuálně z ministerstva školství tak, aby se ty prostředky, který na to nepochybně jsou potřeba vyčlenit, aby se vyčlenily.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Mluvčí ministerstva školství, která nám týden slibovala rozhovor s ministrem nebo náměstky, nám nakonec poslala písemné odpovědi převážně s odkazem na tiskové prohlášení.(10) Natáčení zrušila poté, co jsme jí oznámili, že přijde i pan Wiener, aby předal ministerstvu medaili. Na otázku, kdo a na jaké úrovni zajišťuje vzdělávání například instruktorů prostorové orientace, píše:
redaktorka /citace z dopisu od ministerstva školství/
"Pan Wiener se snaží ve svém dopisu vzbudit dojem, že Institut rehabilitace zrakově postižených je jedinou organizací svého druhu, že neexistuje žádná alternativa a že s jejím případným zánikem končí v České republice péče o tuto oblast. To však není pravda. Například na školách zřizovaných ministerstvem školství je v současné době dostatek učitelů prostorové orientace. Také Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, tedy zástupce té části populace, o kterou jde především, obavy pana Wienera ani v nejmenším nesdílí."
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Obrátili jsme se na Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých, tedy SONS a Tyfloservis, tedy organizace, které podle ministerstva školství hodnotí činnost institutu velmi kriticky. Obě se shodly na tom, že největší problém bude v osobě pana Wienera. Pro jedny je příliš přísný (11), pokud jde například o požadavky na instruktory, pro druhé arogantní.
Proč jste třeba vy konkrétně, vaše organizace nepodpořila fakt, aby ten jeho institut dál fungoval?

Josef STIBORSKÝ, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých
Především, především proto, že jsme neměli dostatek informací a proto, že vlastně, jak už jsem řekl, se nás přímo tento problém nedotýká, protože je to problém opravdu školství především. A školství musí vědět, co činí. Máme svůj plně funkční systém.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Jak vy se díváte na to, že ten institut vlastně na konci roku skončí?

Josef CERHA, ředitel Tyfloservisu
Hm, pro mě je to taková smutná záležitost. Osobně nemám problémy s tím, že pan Wiener patří k jedněm z nejlepších odborníků v téhle sféře v naší republice, to opravdu a je to škoda. Myslím si, že ty příčiny jsou složitější. Já sám si netroufám je přesně nějak pojmenovat. Jednou z nich je určitě komunikace s ostatními službami.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
My jsme mluvili se zástupci Tyfloservisu (12). Oni tvrdí, že vlastně, to samé zástupce SONSu, že oni si instruktory dokážou vyškolit sami.
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Ano, Tyfloservis i SONS tohle tvrdí celou dobu a to už od doby Svazy invalidů. K tomu chci jenom podotknout to, že to, co oni školí a jak to školí, nikdy nikdo nikde neprojednal (13) . Takže, teď je otázka, kdo z nás je tady sólista.

Eva ŠVECOVÁ, instruktorka prostorové orientace v domově Palata
Tady byl jeden jednotný systém, že jo, na který jsme se mohli obrátit. Tím, že se to ruší, tak v podstatě se asi trošku vracíme zpátky, protože si každý to zase bude dělat tak, jak on uzná za vhodné, že jo.
Teď mi sjedete po ruce a máte opěradlo v ruce, jo. A teď už si můžete ... (14)

osoba
Touhle tou rukou po ruce a opěradlo ...

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Paní Švecová z domova Palata v Praze absolvovala kurz instruktora prostorové orientace v institutu Pavla Wienera. Získala certifikát, který je nutné každé tři roky obnovovat zkouškami. Se zánikem institutu končí podle ní i možnost přezkušování těchto instruktorů a záleží jen na jejich zaměstnavatelích, zda je ponechají v práci bez tohoto certifikátu.

Eva ŠVECOVÁ, instruktorka prostorové orientace v domově Palata
Takže, víte teďka, Libuško, jak správně se to dělá?

Libuše
Ano, vím, ano.

Eva ŠVECOVÁ, instruktorka prostorové orientace v domově Palata
Abysme to zvládli.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Máte nějakou evidenci těch uchazečů, které jste vyškolil?

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Asi třináct set klientů celkem, z toho zhruba dvanáct stovek je vopravdu samostatných, nezávislých.(15)

Pavel DIBLÍK, primář Oční kliniky VFN a 1. LF UK
Bohužel medicína včetně oftalmologie pořád generuje lidi s různými defekty, tedy i lidi s těžkými poruchami zraku a i slepými. Ten počet se bude nepochybně zvyšovat.(16)

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
To znamená, že místo pro institut pana magistra Wienera by tu bylo.

Pavel DIBLÍK, primář Oční kliniky VFN a 1. LF UK
Já si troufám tvrdit, že ano.

Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Institut rehabilitace zrakově postižených končí. Jak uvedlo ministerstvo školství, v současné době má na školách dostatek učitelů prostorové orientace. Jeden kvalitní, dokonce oceněný nejvyšším resortním vyznamenáním ministerstva školství za vynikající práci už mezi nimi ovšem nebude.

Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Ta primární věc je pomoct lidem, kteří jsou ochromeni strachem, hrůzou a nejistotou z toho, že nevidí nebo vidí velmi špatně tak, aby se mohli narovnat a ze dvou kilometrů bylo jasný, že támhle jde hezká ženská nebo mladej muž, ne, že tam jde někdo slepej. Moc mě těší, že aspoň to se v řadě případů podařilo a krásně se mi spí.(17)

MUSÍTE VIDĚT ( DOK. Č. 1) Wiener v ČT - Reportéři čt - 22.12.2008

      ( DOKUMENT  ČÍSLO: 1 )

Konec
Institutu rehabilitace zrakově postižených

    

            Scénář publicistického pořadu "Reportéři Čt" ze dne 22.12.2008

              / Chci si přehrát z TV živě! /

http://www.ceskatelevize.cz/program/10160456063-27.12.2008-03:05-24-reporteri-ct.html

- o O o -

PLNÝ TEXT (dokumentu č. 1) - zde