Filip ČERNÝ, moderátor
--------------------
Magistr Pavel Wiener už třiatřicet let pomáhá slabozrakým a slepým lidem. Před čtrnácti lety založil Institut rehabilitace zrakově postižených financovaný ministerstvem školství a stejné ministerstvo mu v roce 2006 udělilo medaili za kvalitní práci. Letos institut ohlásil konec své činnosti, protože ji nemá z čeho platit. (1) Je to jen zlovůle ministerstva? Nebo roli hrají také nezvládnuté osobní vztahy?
To zjišťovala reportérka Andrea Máslová.
Olbram ZOUBEK, sochař
No a je to. Je to tak asi podobně veliký, že jo.(2)
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Hm. Je to paráda. Tohle jsem dostal a tohle vrátím.(3)
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Magistr Wiener si nechal od mistra Olbrama Zoubka odlít speciální medaili, kterou se snažil předat ministru školství Ondřeji Liškovi.
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Mně vedle řekli, že, že mám jít do podatelny.
osoba
S kamerou ne.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Dostal se jen do podatelny.(4)
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Před dvěma lety jsem z rukou náměstka ministryně školství dostal nejvyšší resortní vyznamenání jako ocenění úspěšné, dlouholeté práce v oboru. Tak jsem dneska předal ocenění toho, co z naší dlouholeté práce a za systému, který jsme dlouhá léta budovali a celá Evropa nám ho záviděla (5), udělalo ministerstvo školství - kus beztvarého kovu.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Pro magistra Wienera bude letošní Silvestr smutný (6). K 31. 12. totiž končí činnost jeho Institut rehabilitace zrakově postižených, kterým se věnuje desítky let.
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Byli jsme pracoviště, které vzniklo v roce 94 z pověření ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, aby vlastně zavádělo novou (7) vyučovací metodu - výchovu prostorové orientace zrakově postižených. Ale letos to najednou přestalo být pro ministerstvo nějakým způsobem závazné, prohlásili, že vůči nám nemají žádné závazky a na identický projekt s loňským rokem jsme nedostali ani korunu.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Institut především školil podle úředně schválené metodiky (8) instruktory, kteří ve školách, v rodinách, v nemocnicích nebo domovech důchodců učili slabozraké a slepé co největší samostatnosti a současně těmto postiženým pomáhal tak, aby se obešli bez cizí pomoci. Paní Waisochorová stihla projít kurzem pana Wienera v šestém měsíci těhotenství. Jen málokdo by na ní poznal, že téměř nevidí.
Hana VAISOCHOROVÁ, klientka Institutu rehabilitace zrakově postižených
Pan Wiener má k tomu takový přístup, že jako ten handicap je v podstatě věc, která je jenom provozní, jenom provozní. Jde o to se s tím nějak v tom dnu nějak jakoby si by ty věci nastavit tak, aby to všechno fungovalo. A když to člověk zvládne, tak v podstatě není žádnej problém. A potom vlastně ke konci toho kurzu tak už jsem chodila s tou holí v podstatě sama, on už mě jenom doprovázel. A třeba takovej ten test obejít Václavák a takový srandičky tam byly. A úplně ke konci tak už jsme chodili tady po okolí vlastně mýho bydliště, do obchodů, do lékárny, na kliniku, kam potom budu chodit s malou, abych se perfektně naučila cesty a zvládala potom všechno, všechno úplně sama.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Dalším z klientů pana Wienera je Jan Lomoz, který po vážném úrazu očí a ruky podle svých slov nenašel pomoc nikde jinde. S bílou holí vystudoval vysokou školu a dnes pracuje jak sociální pracovník.
Jan LOMOZ, klient Institutu rehabilitace zrakově postižených
Ukončením institutu přicházíme nejeno o místo, kde se vzdělávali odborníci pro práci s nevidomými, ale končí pracoviště, které mnoha lidem i mně dokázalo pomoci.(9)
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Ještě v polovině roku se ministr školství Liška stavěl k institutu následovně:
Ondřej LIŠKA, ministr školství /SZ/ /Události, 25. 4. 2008/
Institut dělá velmi prospěšnou práci, která je jedinečná. Měl by pokračovat. Ale tohle musí uznat i univerzita.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Přestože se Institutu rehabilitace zrakově postižených podařilo získat ke spolupráci I. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ministerstvo školství, které do konce loňského a z velké části v letošním roce financovalo činnost institutu, toto nadále odmítlo. Podle něj institut s rozpočtem asi čtyři miliony korun na rok nemá řádně akreditovaný vysokoškolský studijní program a ani si o tuto akreditaci nezažádal.
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Studijní obor si dost dobře nemůžeme akreditovat z toho důvodu, že by nás to neuživilo, protože podle zákona o vysokých školách jsou pouze dva způsoby financování této činnosti a to je buď takzvaný normativ, čili příděl financí na hlavu, anebo potom rozvojové programy, ale ty jsou určeny pouze pro péči o těžce zrakově nebo těžce handicapované studenty obecně.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Jinými slovy, aby se institut uživil prostřednictvím přídělu financí na každého studenta, musel by jich mít stovky až tisíce, nikoliv desítky. Proto pan Wiener navrhoval jiný způsob financování své činnosti, kterou dosud kryly převážně různé rozvojové fondy ministerstva školství a v letošním roce také příspěvek z ministerstva práce a sociálních věcí.
Pavel DIBLÍK, primář Oční kliniky VFN a 1. LF UK
Nepodařilo se nám za celou dobu našeho snažení dát dohromady někoho z ministerstva práce a sociálních věcí, eventuálně z ministerstva školství tak, aby se ty prostředky, který na to nepochybně jsou potřeba vyčlenit, aby se vyčlenily.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Mluvčí ministerstva školství, která nám týden slibovala rozhovor s ministrem nebo náměstky, nám nakonec poslala písemné odpovědi převážně s odkazem na tiskové prohlášení.(10) Natáčení zrušila poté, co jsme jí oznámili, že přijde i pan Wiener, aby předal ministerstvu medaili. Na otázku, kdo a na jaké úrovni zajišťuje vzdělávání například instruktorů prostorové orientace, píše:
redaktorka /citace z dopisu od ministerstva školství/
"Pan Wiener se snaží ve svém dopisu vzbudit dojem, že Institut rehabilitace zrakově postižených je jedinou organizací svého druhu, že neexistuje žádná alternativa a že s jejím případným zánikem končí v České republice péče o tuto oblast. To však není pravda. Například na školách zřizovaných ministerstvem školství je v současné době dostatek učitelů prostorové orientace. Také Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, tedy zástupce té části populace, o kterou jde především, obavy pana Wienera ani v nejmenším nesdílí."
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Obrátili jsme se na Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých, tedy SONS a Tyfloservis, tedy organizace, které podle ministerstva školství hodnotí činnost institutu velmi kriticky. Obě se shodly na tom, že největší problém bude v osobě pana Wienera. Pro jedny je příliš přísný (11), pokud jde například o požadavky na instruktory, pro druhé arogantní.
Proč jste třeba vy konkrétně, vaše organizace nepodpořila fakt, aby ten jeho institut dál fungoval?
Josef STIBORSKÝ, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých
Především, především proto, že jsme neměli dostatek informací a proto, že vlastně, jak už jsem řekl, se nás přímo tento problém nedotýká, protože je to problém opravdu školství především. A školství musí vědět, co činí. Máme svůj plně funkční systém.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Jak vy se díváte na to, že ten institut vlastně na konci roku skončí?
Josef CERHA, ředitel Tyfloservisu
Hm, pro mě je to taková smutná záležitost. Osobně nemám problémy s tím, že pan Wiener patří k jedněm z nejlepších odborníků v téhle sféře v naší republice, to opravdu a je to škoda. Myslím si, že ty příčiny jsou složitější. Já sám si netroufám je přesně nějak pojmenovat. Jednou z nich je určitě komunikace s ostatními službami.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
My jsme mluvili se zástupci Tyfloservisu (12). Oni tvrdí, že vlastně, to samé zástupce SONSu, že oni si instruktory dokážou vyškolit sami.
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Ano, Tyfloservis i SONS tohle tvrdí celou dobu a to už od doby Svazy invalidů. K tomu chci jenom podotknout to, že to, co oni školí a jak to školí, nikdy nikdo nikde neprojednal (13) . Takže, teď je otázka, kdo z nás je tady sólista.
Eva ŠVECOVÁ, instruktorka prostorové orientace v domově Palata
Tady byl jeden jednotný systém, že jo, na který jsme se mohli obrátit. Tím, že se to ruší, tak v podstatě se asi trošku vracíme zpátky, protože si každý to zase bude dělat tak, jak on uzná za vhodné, že jo.
Teď mi sjedete po ruce a máte opěradlo v ruce, jo. A teď už si můžete ... (14)
osoba
Touhle tou rukou po ruce a opěradlo ...
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Paní Švecová z domova Palata v Praze absolvovala kurz instruktora prostorové orientace v institutu Pavla Wienera. Získala certifikát, který je nutné každé tři roky obnovovat zkouškami. Se zánikem institutu končí podle ní i možnost přezkušování těchto instruktorů a záleží jen na jejich zaměstnavatelích, zda je ponechají v práci bez tohoto certifikátu.
Eva ŠVECOVÁ, instruktorka prostorové orientace v domově Palata
Takže, víte teďka, Libuško, jak správně se to dělá?
Libuše
Ano, vím, ano.
Eva ŠVECOVÁ, instruktorka prostorové orientace v domově Palata
Abysme to zvládli.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Máte nějakou evidenci těch uchazečů, které jste vyškolil?
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Asi třináct set klientů celkem, z toho zhruba dvanáct stovek je vopravdu samostatných, nezávislých.(15)
Pavel DIBLÍK, primář Oční kliniky VFN a 1. LF UK
Bohužel medicína včetně oftalmologie pořád generuje lidi s různými defekty, tedy i lidi s těžkými poruchami zraku a i slepými. Ten počet se bude nepochybně zvyšovat.(16)
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
To znamená, že místo pro institut pana magistra Wienera by tu bylo.
Pavel DIBLÍK, primář Oční kliniky VFN a 1. LF UK
Já si troufám tvrdit, že ano.
Andrea MÁSLOVÁ, redaktorka
Institut rehabilitace zrakově postižených končí. Jak uvedlo ministerstvo školství, v současné době má na školách dostatek učitelů prostorové orientace. Jeden kvalitní, dokonce oceněný nejvyšším resortním vyznamenáním ministerstva školství za vynikající práci už mezi nimi ovšem nebude.
Pavel WIENER, ředitel Institutu rehabilitace zrakově postižených
Ta primární věc je pomoct lidem, kteří jsou ochromeni strachem, hrůzou a nejistotou z toho, že nevidí nebo vidí velmi špatně tak, aby se mohli narovnat a ze dvou kilometrů bylo jasný, že támhle jde hezká ženská nebo mladej muž, ne, že tam jde někdo slepej. Moc mě těší, že aspoň to se v řadě případů podařilo a krásně se mi spí.(17)
