Sugesce = sugestibilita, repunzace = repunzibilita

Jak moc jsou všichni tyflopedové na VŠ repunzibilní?

Je to už nějaký čas, co Mgr. Pavel Wiener rozpoutal "mediální kravál", když jej MŠMT odmítlo nadále horentně (poslední roky to činilo už přes 4 miliony korun ročně!) financovat (bylo to cca ve druhé půli roku 2008).

Nevím, jak moc to sledovala obec tyflopedická, ale Wiener dosáhl svého, a to dokonce dvojnásobně: na uklidnění dostal ještě jeden, byť necelý, miliónek…, a v mediální válce vyhrál na celé čáře - jeho pověst odborníka zůstala neotřesena!

Takže vlastně nikdo neví přesně, čím naštval nějakého relevantního ministerského úředníka (moje "podezření" padá na doc. Lužného, tehdy náměstka - nikdy mu nemůžeme být dost vděčni, což se on asi nikdy nedozví), nicméně nic divného na tom není, on totiž časem dokáže naštvat každýho.

Čím naštval vedení FHS UK je mi známo z internetu: fakulta sice zodpovídala za hospodaření Wienerova institutu, ale neměla kompetence do něj vstupovat a kontrolovat jej - praví se doslova v zápisu z porady Akademického senátu FHS (zde)

Když jsme slyšeli Wienera balamutit Danielu Drtinovou v Interview ČT (20.5.08) slovy: "taky bych chtěl jednou mít možnost půjčit někomu půl milionu", (zde) řekl jsem hned:

"Von se vždycky nějak prozradí! Napřed jsem si myslel, že mu zůstal za nehty jen nějakej ten miliónek, ale ono to půjde až někam ke dvaceti mega! Že se tak blbě kryje."

V tom samém interview ještě pak vypráví: "Já dost rozumím nevidomým, já umím hrát na varhany... ale neumím finance."

Na to lze říct jediné: HA, HA.

PROTOŽE ---

--- Kdysi pořádal "spanilé jízdy" do Rakous. (Diplom ministerský, že jako vše je O.K., Wienerova metoda je LEGE ARTIS, mu v tom pomohla, obrovsky, pracoviště s univerzálním a mnohoslibným vědeckým  názvem, Institut rehabilitace zrakově postižených, jehož byl "Herr Direktorem", ještě více, a pak už stačila ještě jeho dokonalá znalost německého jazyka (s nepostradatelnou elokvencí) a nebozí rodiče rakouských ZP dětí byli jeho!

Kolega (z práce i z kurzu) dr. Michal Trhlík vypráví: "Byl jsem tam s ním dvakrát! Vždycky jsem za ty dva týdny vydělal na celoroční školné pro synka, ale pak už mi bylo tak trapně, že jsem nemohl! Navíc jsem vždycky vyfásnul nějaký malý dítě, a člověče, ta "kindersprache"..., zabíjel jsem čas, jak jsem dovedl. Ještě že dobře zpívám s kytarou."

Ano, i tak bystrý člověk ještě dva roky po kurzu, ano, dobře zpívající s kytarou, ano, stále věřil, že rok trvající kurz přece nemohl být nanic, že prostě není možné, aby s takovou námahou získané "exkluzivní vědomosti" byly prachobyčejný nanicdobrý BALAST!

Ale už začal pochybovat, že přece on má na svoje žáky od 1. do 9. třídy skoro 9 let! /prvňáčky tak úplně nebrat/, a tady chce rakouským dětem (včetně předškoláků - peníze nesmrdí) Wiener & comp. předat něco srovnatelného za dva týdny - (v cizím prostředí nějakého lázeňského městečka).

Nemohu jinak, než se o Wienera otřít JEHO VLASTNÍMI SLOVY (pouze s mým "jako udiveným" akcentem: Sám se o své bohulibé práci v Rakousku rozepisuje ve druhém, "rozšířeném" vydání - protože důvěra tehdejšího MŠMT byla bezbřehá, a tak si tam zkrátka psal co ho napadlo, co sám chtěl! /to za bolševika nemohl/ vydání).

Píše, cituji:

"Jedna z našich rakouských klientek měla po úrazu zbytky zraku - bez optických pomůcek se orientovala bez problémů v okruhu cca 20m, na větší vzdálenost již musela užívat monokulár. Při tréninku v Heiligenblut dostala dva úkoly:

První z nich bylo najít banku na hlavní ulici, kde jsme stáli. Okamžitě vyňala z pouzdra monokulár a začala číst nápis, který nám byl nejblíž. Po zhruba dvou minutách značného úsilí však zjistila, že je to hotel. Byla zklamaná a přesvědčená o nemožnosti splnění zadaného úkolu. Poradil jsem jí tedy, aby se nejprve rozhlédla a hledala známá loga či barvy. Během několika vteřin se mě ptala, jestli chci Reiffeisenbank nebo Kommerzbank - obě byly na protější straně ulice.

Druhý úkol zněl najít poštu. To znamenalo najít směrové ukazatele, na nich tabulku udávající směr k poště a podle těchto informací na poštu dojít. ... Tyto ukazatele mají v Alpách zcela charakteristický tvar - jednoduchá konstrukce se stříškou ... atd. Trasa vedla skoro celým městečkem, směrový ukazatel stál vždy na rozcestí. Po zhruba kilometru chůze ..." ... a Wiener se pochválí, že klientka by sama popletla správnou odbočku k poště, ale on ji poučil, kde udělala chybu.

Toť celé. Člověka na tom zaráží několik věcí: byla vůbec hodna péče takového odborníka (jako - proč si nevybral někoho náročnějšího??) tato lehce slabozraká, zřejmě dospělá (znala loga bank), s problémy ne až tak se zrakem - jako spíš mentálními? (hned se chtěla vzdát!, nenapadlo ji přejít na protější chodník, nebo to aspoň navrhnout, když ukazatele byly právě tam! a Wienera to taky ne-na-pad-lo), sušící někde doma monokulár (tzv. turmon, se kterým si vědí bez potíží rady všichni naši slabozrací, vždyť zaměřování s dalekohledem - binokulárem, t.j. kukátkem pro 2 oči - se rychle naučí každé předškolní dítě, tudíž zásluhy odborníka jsou více než banální až sporné.)
Hezké je, jak mimoděk přizná, že potřeboval nějak zabít čas (kilometr chůze po trase skoro celým alpským městečkem - muselo tam být krásně!, ale tentýž úkol prostě šlo vymyslet přímo na místě, ha,ha)...

[WIN 2, str. 43 a n., WIN 3, str. 42 a n.] 

 Ovšem, nebyl by to náš hrdina, ABY I Z TAKOVÉ BANALITY NEVYTĚŽIL NĚCO VÍC, NĚCO TAKŘÍKAJÍC "PRO LIDSTVO"...

I při nouzi na příležitosti narazit na zrakově postiženého, s nímž by se mohl blíže seznámit (dané nechutí, či bázní ze ztrapnění?), jeho neklidný, poučovatelský mozek nezahálí; poslyšte, co např. z této na první pohled fádní zkušenosti dokázal vykouzlit za univerzální radílkovské zobecnění:

"Je tedy třeba: ...

2. postupovat systémem globál - detail - globál"

 (str. 43, resp.42)

Člověka hned začne napadat, kde všude najde uplatnění tentononc ponaučení, že, např.:

"Dědo, dej si ty brejle z čela na nos, když čteš noviny! Tys už zase zapomněl na radu, kterou nám všem přinesl Mgr. Wiener: globál-detail-globál, žeáno?

Nebo:

Pane profesore, padejte s tím preparátem od toho okna hezky k mikroskopu! Už zase nevíte, že lidstvo už dávno, díky lidumilovi Wienerovi, disponuje znalostí systému globál-detail-globál?

o o o O O O o o o

--- Anebo vzpomeňte, jak píše v závěrečné zprávě tzv.občanského sdružení Timšel, že jako je nutné, aby mu zacvakalo celoroční kupon na MHD v Praze, takhle:

"Pro zajištění mobility pracovníků IRZP UK FHS jsou každoročně zakoupeny celoroční kupóny MHD. Tyto kupóny není možné hradit z rozpočtu IRZP UK FHS." (zde) - /Výroč. zpráva za rok 2005/, - /Výroč zpráva za rok 2007/ (zde)

Ale proč by to nebylo možné, když jej nikdo nemohl kontrolovat? - (aby mu zbylo víc!) To prostě klame, že on moc neumí finance, srandista.

Je to prosím dostatečně ilustrativní, jak Wiener v jednom kuse pracuje s informacemi?

Pro nejmenované speciální pedagogy ale Wiener zůstává i nadále autorem publikací o tzv. PO SP ZP 

(Což znamená "PROSTOROVÁ ORIENTACE A SAMOSTATNÝ POHYB ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH" - což je pojem pohříchu naprosto nevědecký), 

které vyšly za 20 let už třikrát – a to v zásadě beze změny. (Na různých VŠ se "učí" z různých vydání.)

Připomíná to klasiky marx/leninismu, ti také vycházeli po desetiletí v nezměněné podobě.

(Kam až je Wiener schopen zajít, to zdokumentuje můj příspěvek s  názvem: "5 Wienerových knih o Polácích a Slovácích“.)

Kniha (ať první /1986/, druhé /1998/ či zatím poslední, třetí vydání /2006/) je to jedním slovem hloupá, počínaje již mnohoznačným a tedy neurčitým názvem, neb přeci pro jenom lehce zasvěcené není tajemstvím, že každá kategorie ZP má svoje specifika! A samozřejmě každá jednotlivá skupina zrakově postižených se orientuje v prostoru po svém, když se pohybuje "na hranicích svých možností". Možnosti jsou to diferencované, že.

Jinak slabozraký, jehož pohyb po světě je plně srovnatelný s pohybem dobře vidících, jinak tzv. zbytkař (zbytky zraku), který má už vážná omezení, slepeckou hůl si však zpravidla nenechá vnutit, disponuje ale různými triky, jako je třeba "nenápadná chůze s davem"...

Jinak se orientuje nevidomý, ale osleplý později (OP) má ve svých zrakových představách trvale velkou oporu (popis cesty si postupně ukládá do předpřipravené "osnovy" svých zrakových představ - kdežto nevidomí od narození (tzv. N), bývali donedávna bráni (v přístupu odborníků) tak, že nejsou schopni samostatné lokomoce, nikdo je totiž nikdy systematicky nestudoval.

A pokud jde o ten „samostatný pohyb“, je smutnou pravdou, že všichni naši autoři, kteří toto slovní spojení skloňují do omrzení (Jesenský – ten jako první; po něm jako papoušek Wiener a pak i ten jeho fámulus, papoušek tuplovaný Mgr. Petr Červenka, aj.), stali se sami obětí roztomilého klamu, jemuž se říká EKVIVOKACE:

Jde o logický klam, když něco stejně znějící má různé významy...

Uvedu malý milý příklad:

Někdy koncem 90. let přijel P.Wiener do Brna, do naší slepecké školy. Přivezl náklad asi 100 výtisků své knihy - prvního vydání; totiž ono vyšlo v nadměrném počtu - 1000 výtisků! Kdo by to tak měl skoupit?!

Vedení školy tehdy učinilo vstřícné gesto: celý náklad mu na místě zaplatilo a pak rozprodalo - po deseti korunách - všem: vychovatelům, učitelům, ba i rodičům! Pak vyšlo druhé, tzv. "rozšířené" vydání, rozšířené zejména o to, čemu já říkám klajmování - (klajmování je, když si nějaký zlatokop vykolíkuje území - tzv. klajm, kde hodlá rejžovat zlato…) - kde se rozepisuje zejména o tom, jak se bude jednou provždy školit (dotace hodin, náplň, metodika klapky a hůl, prý simulovaná slepota, poznáváni zážitkovým (autopsie) stylem... a zvláště zkoušet, (a taky přezkušovat pokaždé za 3 roky!!); a v předmluvě stálo:

Protože první vydání bylo rozebráno...

Neinformovaný čtenář mohl tak nabýt dojmu, že mu knihu čtenáři trhali z ruky
- toť hezký příklad EKVIVOKACE! 
Dvojí skutečnost pod jedním výrazem.

Douška: Stovka lidí dostala tu knihu do ruky, všichni měli k dispozici tak či onak stejné nevidomé žáky jako já. Z "dobrých rad pro blaho slepců" žádná nenašla u žáků uplatnění, musel bych si všimnout!) Podotýkám, že všude ve vyspělém světě se stejnému úkazu říká O & M (Orientation & Mobility) No a výraz mobilita už vyvolává jiné asociace než samostatný pohyb (osobně bych dával přednost nejvýstižnějšímu výrazu lokomoce (asociujícímu lokomotivu na kolejích...).

Ekvivokační sebeklam našich teoretiků prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých je právě v tom zmatečném pojmu prý "samostatného pohybu"!

 A legrace je to v tom, že všichni doposud věří v samostatný pohyb N (a m.j. vynalézají opatření, aby byl  přitom co nejvíc  BEZPEČNÝ!!! )

- protože nikdo si nedal tu práci, aby sledoval N v přirozených podmínkách (a ještě aniž by se  sám prozradil, což někdy není snadné - potřeba pomoci je silná!), a sledoval způsoby řešení nejrůznějších situací - naprosto samostatně!

Citát z nedávného výroku mého oblíbence, nevidomého Martina B.: "Já prostě nemůžu jít nikam, kde to neznám, protože bych nevěděl, jak se vrátit!" Pochlubím se, že ve svých úvahách jsem dospěl k témuž.

Samostatně se pohybuje člověk vidící, nevidomý se pohybuje ve vymezené dráze, kterou jej musel napřed někdo naučit (je  vlastně malým paradoxem, že to v životě bývá takřka vždycky laik! a ono to funguje!).

Je to totéž, jako když malé dítě (anebo taky ještě nějaký dětina, páni odborníci) věří, že mluví nejen lidé, ale i mluvící papoušek! Papoušek taky umí říkat jenom dlouhodobě natrénované... (a pořádně nerozumí tomu, co říká…ha,ha) N také nedokáže srozumitelně vysvětlit, jak a kudy šel (tady to znám! je tak všechno, co se lze on něj dozvědět)...

Hovořit zásadně o ZP je jednak jednoznačným znamením alibismu, protože při takové generalizaci má autor větší šanci tvrdit, že něco na někoho platí (a někdy se i trefit), ale za další je to také jedno z poznávacích znamení pseudo- či (pa-)vědy, neboť:

"Většina uznávaných vědeckých teorií předkládá okrajové podmínky (meze), ve kterých se předpovídaný fenomén uplatňuje a ve kterých se neuplatňuje" - Wikipedie, heslo pseudověda...

Další klam – sebeklam Wienera spočívá v tom, že, jak už řečeno, nevidomí jsou dvojího druhu, a to zaprvé tzv. osleplí později (či nově), o nichž Wiener něco ví,

a pak nevidomí od narození [N], o kterých neví co by se za nehet vlezlo, a přitom to je m.j. drtivá většina nevidomých žáků na speciálních školách, pro práci s nimiž měl tu drzost školit - a nechal se za to královsky platit!Když

připravoval instruktory (učitele) ve svých kurzech, které víc než co jiného představovaly jakousi přihlouplou reality show...)

Wiener zkrátka tyto dvě kategorie neumí rozlišit. A někdo na MŠMT, sám úplně „mimo mísu“, zkrátka v zatmění mysli,

[neboť nikoho nenapadla prostá otázka: JAK VY VÍTE, ŽE VAŠE METODA PRAKTIKOVANÁ NA DOSPĚLÉ, BUDEW TO PRAVÉ OŘECHOVÉ PRO PŘÍPRAVU NA VÝUKU NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE, SE KTEROU NEJEN VY, ALE NIKDO NIKDE DOSUD NEMÁ, JAK SÁM UVÁDÍTE ---
(WIN2, str.15, doslova: " Počínaje šk.rokem 93/94 je tedy výchova prostorové orientace zaváděna ... na všechny školy pro ZP v ČR. ... Jde o zásadní systémový krok ..., což je v Evropě zatím zcela jedinečné.)
---\ŽÁDNÉ ZKUŠENOSTI!!!]

vydal úřední potvrzení, že klapky na oči je to pravé pro přípravu budoucích instruktorů PO&M (prostor.orientace a mobility) nevidomých žáků!

Jde mi o to, že causa Wiener se VŠEMI jejími až tragikomickými peripetiemi by neměla zůstat utajená žádnému vysokoškolskému pedagogovi.

Momentálně jsem navázal kontakt se vstřícnými úředníky MŠMT a budu se snažit dosáhnout toho – když už se Wienera zbavili - aby po něm ještě "vyvětrali" – tj. distancovali se od všech materiálů (prosazených z jeho hlavy), které kdysi jejich předchůdci vzali v dobré víře zasvé.

S jeho knihou 12 roků po vydání v MŠMT to už ale nepůjde, že.

Ale ono se podle ní učí na vysokých školách!  HRŮZA.

Oč mi jde?

A) O absurditu uznání Wienerovy metody přípravy dalších „odborníků“ pomocí klapek na oči jako metody LEGE ARTIS (což značí odborně správně). O pozastavení platnosti osnov pro výuku N žáků. O tzv. standardy, kde si přesně na tělo ušil náplň svého kurzu, stanovil stovky hodin, které musí zájemce v kurzu strávit. (Tyto standardy budu cupovat v samostatném článku.)

Ivan Vyskočil má jednu báječnou povídku, v níž je zápletka postavena na tom, že taxíkář odvezl našeho hrdinu někam na periférii, kam on vůbec nechtěl. Pán se tam obrátil na místní strejce s prosbou o pomoc. Neuspěl se stížností na taxikáře, neboť :"TAXÍKÁŘ VŽDYCKY DOVEZE PASAŽÉRA TAM, KAM CHCE PASAŽÉR", - A skončil ve sklepě na uhlí, protože proč chtěl právě sem, kde je ta vysílačka?!

Když někdo o sobě bude tvrdit, že je jedinečný odborník, tak jím i bude, že ano?

To se tak nějak samo sebou rozumí, že. Nelze až tak vyčítat úředníkům snahu cenit si Wienera jako odborníka, když to o sobě prohlašuje, a má všemožné atributy...

(jenom JAKSI NECHÁPU, kde zůstal princip předběžné opatrnosti, když někdo chce zavést něco, co nikdy nikde ve světe dosud nebylo, a stačí mu k tomu ujišťování, že jako JÁ VÍM JAK NA TO),

jako i skuteční odborníci mívají:

- Vyšla mu kniha o prostorové orientaci už v r.1986,

- mluví jako odborník (každý šarlatán musí být přesvědčivým a výřečným, jinak nelze, to je podmínka),

- vypadá jako odborník, zvlášť když disponuje "nezištně oddanou" nevidomou Mgr. Renatou Ruckou, která vynalézavě (rozuměj - pořád stejnými slovy) vytrubuje všude, hlavně v médiích masové komunikace, jen ať to slyší (a čte) co největší množství repunzibilních respondentů, o tom, jaký je Wiener úžasný odborník, nezištný, obětavý a neznající únavy, vůbec všestranný... a ona, ta se mu snaží pomáhat svou skromnou troškou coby ředitelka občanského sdružení Timšel (= hebrejsky vtipně: Když chceš, můžeš!), vzniklého čistě na podporu Wienerova Institutu rehabilitace zrakově postižených, každoroční rozpočet přes 3/4 milionu, má Institut od nich 2 auta, a plno dalších věcí, blbosti jako jsou ty celoroční kupony na MHD jsou jenom třešničkou na dortu.

- předložil koncepci přípravy jiných odborníků (přesvědčil nás o tom, že je to LEGE ARTIS),
- uznání LEGE ARTIS mu patří i proto, že když mu to komunisti dát nechtěli (jak říkal) - tak mu bude  uznáno demokratickými úřady, (Pravda je tato: NIKDY DŘÍVE O TO NEŽÁDAL, PROČ TAKY? VEN BY HO ZA VYSOKÝMI  VÝDĚLKY STEJNĚ JEN TAK NEPUSTILI!)

- Když jej podpoříme v zavádění PO SP, můžem si udělat čárku (že jsme v naší práci dobří),
- Jsme srozuměni s tím, že (za naši čárku) zaslouží si odměnu příslušející odborníkovi...

A tak se stalo, že jsme byli všichni Wienerem „odtransportováni“ proti své vůli na periférii poznání, do Absurdistánu, kde tón udává nedouk se širokými lokty, nárokující pro sebe zvláštní zacházení (doposud vyčíslitelné sumou 35 milionů - sám to ukazuje na kameru ve dvou ze tří mnou podchycených interview: stačí kliknout a pak zastavit záznam, aby se dalo sčítat – mezi lety 95-07 -  příspěvek v Blogu se jmenuje "Wiener 3 x v TV" a je na mém druhém blogu, kam se snadno přepne z tohoto na domovské stránce..

Autorství něčeho, s úřední nálepkou LEGE ARTIS - takovéto dobrozdání se mu velice hodilo pro jeho německy mluvící klientelu:

(v jeho Institutu rehabilitace zrakově postižených se německy mluvící příbuzní nevidomých vyskytovali poměrně často), kterou odíral o peníze, tento "obchodník s lidským neštěstím", opravdu. A co jim mohl nabídnout? Hlavně to byl zážitek slepoty – cituji (celý materiál, z něhož čerpám, naleznete ZDE, na stránce, kterou oslovuje sponzory, kterým zdůvodňuje a vysvětluje nač nutně potřebuje víc jak deset melounů -  vychvaluje se velmi pěkně, s argumentací, která vyžaduje kvalifikovaný komentář).

„V roce 1999 se nám díky pomoci sponzorů podařilo rekonstruovat bývalou prádelnu v objektu FTVS UK a otevřít Výukové centrum (120m2). Centrum je vybaveno speciální osvětlovací i zvukovou technikou a plně zatemněno. Speciální infrakamera poskytuje vidícím osobám zpětnou vazbu o jejich pohybu i chování bez zraku - tato skutečnost je totiž nesdělitelná, tu je nutno prožít.“ /Podtrženo mnou.J.P./

(konec citátu)

Komentář: A hned se ptám: a proč nutno?! Co je to za hloupou repunzaci? Proč má vidící osoba, nikterak zvyklá nepoužívat zrak, dobrovolně nepoužívat zrak? A pak se koukat na sebe – pro zpětnou vazbu (ha, ha) o svém pohybu a chování bez zraku? Jediné, co lze k tomu říci: jsou to orgie technokratismu!
Jiná věc je, že mu na to všichni skáčí, repunzantovi! (Každopádně to má svoji vypovídající hodnotu, ale pouze pro někoho, kdo by si chtěl udělat obrázek o Mgr. Wienerovi a jeho znalosti reálných nevidomých…)

Napadá mě v této souvislosti jeden dobrý vtip: Ruský vesnický opilec se napájí v konzumu, žena doma hořekuje. Dospělá dcera už to nevydrží a vypraví se pro něho. On objedná vodku taky pro ni a přinutí ji to vypít. -Brr, to je hnusný! Otřese se odporem. Načež fotřík triumfuje:
„A co si vy dvě s matkou vůbec myslíte? Že já tady piju med?“

Co mají ty dva příklady společné? Manipulativní jednání, kalkulace s nezvykem! Tak jako starý opilec mazaně argumentuje ad hominem - věděl předem, jaká bude reakce dcerky, tak i Wiener argumentuje tím, že „to jste si neuměli představit“ (předem zná i on do detailu reakce svých obětí, včetně jeho oblíbených tzv. "nonverbálních" projevů - jako je bezděčný tragický výraz pod klapkami, ale to je tak asi všechno, co o tzv. „slepotě“ zná), argumentace v obou případech je jalová, lichá, demagogická!

To první byl pouhý vtip a dobrý. Ale imitace slepoty jako příprava na práci se skutečnými nevidomými od narození? To je taky vtip, ale hodně špatný.

BUDIŽ JASNĚ ŘEČENO: PŘI TOM, KDYŽ WIENER REALIZUJE TY SVOJE RITUÁLNÍ TANCE, MUSÍ BÝT BEZPODMÍNEČNĚ SPLNĚNA JEDNA PODMÍNKA: ŠIROKO DALEKO SE NESMÍ VYSKYTOVAT ŽÁDNÝ REÁLNÝ SLEPEC! TROCHU SMUTNÉ, NE?

(Všichni známe klasiku Na samotě u lesa. Tam jeden „chalupář“ stavebník vychvaluje novým sousedům kvality "zednického mistra“ pana Lorence: "Velkej machr, ten už tady postavil domů!  
Von teda cihlu do roky nevezme…"

Stejně ceněný byl donedávna Wiener, o němž by se parafrází dalo říci něco podobného: "Velkej odborník ! Co von už nám vyškolil odborníků na nevidomý!  
Von teda žádnýho slepce (ve školním věku) neukáže…"

Ve svém druhém vydání Knihy knih (vydalo MŠMT 98) na straně 128 se rozepisuje o kursu instruktorů:

„Veškerá činnost je snímána videokamerou – po skončení každého zaměstnání probíhá společná analýza videozáznamů. Tato zpětná vazba … uvožňuje komparaci s ostatními, zejména však zprostředkuje obraz vlastní osoby, vnímaný zvnějšku. Každý pochopí důsledky absence zraku na oblast samostatného pohybu a orientace v prostoru lépe, když vidí v těchto podmínkách vystupovat a jednat sám sebe.“

Tak, a je to, nutnost být na chvíli sám oslepen, abych se mohl vcítit do slepců, je jaksepatří zdůvodněna, a teď, zájemci, jenom se hrňte! Vybírám kurzovné 10.000, ona to za vás škola zaplatí! (Na jedné poradě ředitelů, kam si svolavatel inspektor Kapr přizval i Wienera, si jedna ředitelka /jméno je nám známé/ postěžovala, že 10 000 Kč je moc. Kapr zareagoval, prý: Až přihlásíte někoho do kurzu, dejte vědět a ministerstvo vám tu částku pošle.)

Měl bych malou otázku: Když si Wiener obleče skotskou sukni (tzv. hlavní atribut skotství), nechá se nafilmovat, a pak se na to podívá, uvidí:
A) Skota?
B) Wienera ve skotské sukni?
(Exkluzivně pro Wienera: B) je správně!)

V takzvaných standardech (jmenuje se to Studium k výkonu specializovaných činností [stanovené vyhláškou č. 317/2005 Sb. § 9 e] – je této bohulibé činnosti, nazvané vědecky „zpětná vazba – rozbor videozáznamů“ věnováno cca 50 hodin z nejméně 250 na celý 10ti měsíční kurz. Jak říkám, adekvátně závažnosti tématu. (Nebo v zájmu Wienerova pohodlí? Těžká otázka.) Pravdou je, že je to takové šidítko pro účastníky kurzu, protože pohled na sebe je pro každého bez výjimky zajímavý. A tak uplyne 50 hodin v družné debatě, v níž, jako vždy, Mgr.Wiener nepustí nikoho ke slovu. Chtít dnes (po Wienerovi) vést kurz pro zájemce, kterých vzdor tomu, že je jich „t.č. dostatek“ neubývá, jako důchodce bych na to měl času dostatek, předepsané penzum hodin na něco tak patafyzického, jako je „zpětná vazba“, dalších 150 hodin na to, abych ty zájemce honil po městě s klapkami na očích? Neměl bych na to žaludek… Co takhle natočit místo „zavřených očí“ (ZO) – tak říkám všem těm nešťastníkům, co prošli Wienerovýma rukama – skutečné živé slepce, přirozeně v prostředí, kde to znají? Jestli to ještě nikoho nenapadlo, tak budu první!!

Začal bych tzv. Wienerovým prvkem (přesněji quasi-prvkem), jímž je, cituji: „chůze po schodech bez hole – nahoru, dolů“; ve stále platných patafyzických standardech se na nácvik – ale frekventantů s klapkami! – pamatuje dotací 33 - 43 hodin! Neexistuje nic absurdnějšího! To si Wiener ke svému vlastnímu obrazu stanovil náplň, která vyhovuje jenom jemu! Proč je to absurdní?

Protože pak všichni, žel autora těchto řádek nevyjímaje, nastoupí na svěřené žáky a vnucují jim tzv. zkrácené držení (když se jde s holí do schodů, hůl držená standardně a nesená před sebou trochu zavazí), dolní konec brnká o hrany schodů, a až přestane, je hůl nahoře, a tomu, kdo hůl drží, zbývají ještě 2 schody – tak pravil Wiener! Nu, není to pravda. To co vypovídá hezky v teorii, v praxi nefungovalo!
Hůl si totiž vytukává svůj rytmus, jiný, než je rytmus vašich stoupavých kroků, takže když je hůl nahoře, najednou nevíte, zbývá vám ještě jeden schod (o který zakopnete) nebo už nic, a pak se (šlápnutím do prázdna zapotácíte? (Otázka nezvyku, že.)
(Což se nevidomému nikdy nestane, chodí totiž jinak - s váhou vždy do poslední chvíle na dolní (resp. té, která je vzadu) noze!!!  Počkejte si někdy někde na nějakého N, a pozorujte, jak zdolává schody - elegantně je vystoupají jeden jako druhý, dělají to všichni stejně..., jsou tak naučení, zvyklí!)
Ovšem náš odborník vede svou: "Pak ovšem hrozí, že udělám - nepříjemný krok navíc“ - (Wiener 1998, str.112).
Je to pravda jenom potud, studujeme-li chůzi do schodů NASLEPO "zavřených očí". My jsme totiž celoživotní chůzí se zrakovou kontrolou naučení chodit co nejpohodlněji, s co nejmenší námahou - a k tomu patří plynulé přenášení váhy. Dělám-li krok nahoru (kde už žádný schod není, on tam totiž právě že - v mé představě ovšem -) je!, a tak došlapuji na imaginární schod plnou vahou.
NENÍ VĚTŠÍHO ROZDÍLU V CHŮZI MEZI N A ZO, JAKO PRÁVĚ V CHŮZI DO SCHODŮ.

A není lepšího důkazu, že Wiener, neznaje tyto rozdíly, žehraje na "nepříjemný krok navíc", sám sebe usvědčuje z kolosální lži, když balamutí reportéry TV anebo Danielu Drtinovou v Interview ČT, že mu prošlo rukama "na 1200 nevidomých!!!

Co k tomu říci? Trvalo mi cca celý jeden rok, než jsem si uvědomil, že celý ten kurz byl leda tak dobrý k tomu, abych já se naučil pohybovat v situaci simulované slepoty, ale ve vztahu k nevidomým žákům jsem pokročil tak akorát „za roh“, a o kurzu nelze v této souvislosti říct ani to, že byl nanic!
Bylo to horší, byl kontraproduktivní!!!

///– viz záznam s názvem „VIZUOMORFISMUS INFECTIOSUS"…///

Wiener se svojí metodikou nikoli simulace, leč imitace nevidomých, a speciálně kategorie mi svěřené, tj. žáků základní školy, se pro mě stal tragikomickým cimrmanovským hrdinou, který se vydal někam, aby posléze vyšlo najevo –Tudy cesta nevede! (ALE ANI NA TO NIKDY NEPŘIŠEL ON SÁM! MUSÍ SE MU TO OMLÁTIT O HLAVU!)

TEDY JEŠTĚ JEDNOU:

 Zatímco „zavřené oči“ měli věčný problém (zakopnout, nebo se zapotácet), nevidomí velmi elegantně zdolávají schody a nemají s tím žádný problém. Mne zajímá nejvíce, jak si N předali to zvláštní know-how?

NĚKDO BY SI MOHL ŘÍCT, ŽE UŽ TO "ROZMAZÁVÁM" AŽ NADBYTEČNĚ?! aLE VŽDYŤ  TO:

dobře  prozrazuje na našeho odborníka, na kom že se tzv. vyučil?
Na dobrovolnících s klapkami, slepci to nebyli! Domnívaje se, že na to vyzrál… šlápnul na minu. Takže když Wiener píše o schodech jako o specifickém problému, není to problém nevidomých žáků a ve standardech (které si napsal on sám pro sebe, sobě „na tělo“...) na to plánuje kolik? Ještě jednou: 33 – 43 hodin. z celoroční dotace…!

A ještě jeden citát ze stejného zdroje:

"Na všech školách pro zrakově postižené v ČR je (podle metodiky Mgr. Pavla Wienera, ředitele IRZP) zaváděna výchova prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených. To znamená, že se děti již odmalička učí zvládat problémy plynoucí z toho, že vidí špatně, či nevidí vůbec. To je velmi důležité pro to, aby se mohly normálně rozvíjet a poznávat okolní svět, ale i jednou zcela samostatně žít a pracovat.“

Dovolím si připomenout nedoukovi dvěma citáty, jak je jeho metodika scestná, resp. jaká je on nerealistická "slibotechna"! :

Slavný švýcarský psycholog Jean Piaget zavedl do dětské psychologie termín epistemologie. „EPISTEMOLOGIE (psychol.) - označení procesu poznávání, užívané zejména Švýcarem J. Piagetem k popisu "ontogeneze poznávacích aktivit u dítěte“ (Wikipedia)
Chtěl by snad někdo tvrdit, že když si já vezmu klapky na oči a do ruky bílou slepeckou hůl, že mohu tím simulovat nevidomého žáčka s celou jeho ontogenezou?! Není snad mezi námi setrvalý propastný rozdíl v bohatství poznání?

K tomu maličký dovětek: Má opravdu odborník odvahu přijít s názorem, že po zavedení „výchovy k prostorové orientaci a samostatnému pohybu (sic!) nic už nebrání tomu, „aby se mohly normálně rozvíjet a poznávat okolní svět.“ Jaké byly až doposud poznávací aktivity dítěte od narození nevidomého? Není to náhodou pouhopouhé mazání medu kolem huby?

Můj milovaný Richard Feynman byl kdysi jediný nezávislý člen prezidentské komise, která vyšetřovala příčiny katastrofy raketoplánu Challenger. Psal:

„… nikdo neměl podrobné informace. Ty byly k dispozici jen na nejnižší úrovni u inženýrů. Proč jsou inženýři přehlíženi, nevím, ale zdá se to být všeobecným zákonem: 

VŠICHNI, KDO O SKUTEČNÉM SVĚTĚ NĚCO VĚDÍ, TVOŘÍ… NEJNIŽŠÍ STUPEŇ, A TI, KTEŘÍ JEN VĚDÍ, JAK OVLIVŇOVAT JINÉ LIDI A ŘÍKAT JIM, JAK PĚKNÝ BY SVĚT MOHL BÝT V IDEÁLNÍM PŘÍPADĚ (t.j. slibotechny, dodávám) JSOU VE VEDENÍ."

Je to dokonalá charakteristika týpků jako je Wiener. Trošku mě uklidňuje, že se vyskytují všude...

A druhý citát:

"Psychologický význam zraku je nesmírný, protože vidění umožňuje mnohostrannou orientaci v životním prostředí, v němž tvar, barva, pohyb a vzdálenost objektů hrají mimořádně důležitou roli. Proto ztráta zraku (a což teprve celoživotní absence? dodávám já) znamená těžký životní handicap, který může být kompenzován jen zčásti, např. zvýšenou citlivostí sluchu a hmatu u slepců“ (Milan Nakonečný, Základy psychologie Praha 1998, str.178)

Toť vše…

B)

Pak jsou v platnosti doposud např. osnovy výuky - trapně hloupé! Prozrazují totiž, koho náš šibal studoval namísto skutečných N žáků: Byli to dobrovolníci, vybavení klapkami, jejichž reagence je ale skoro vždy odlišná od chování N žáků ve stejných situacích! To jenom Wiener žil pořád v iluzi, jak, aby to měl snadnější, všechny „přečurá“ tak že to nikdo nepozná!

Celé to působí, jako že Wiener, který se nikdy pořádně k nevidomému žákovi nedostal, z nich má prostě strach. Například dodnes s úsměven pár učitelek pamětnicky vypráví, jak začátkem 90. let přijel do Brna. Na školním nádvoří si půjčil jednu – rozšafně hovořící – žačku, potřeboval si ověřit (on, zuřivý metodik, „řešitel“ jak o sobě s obdivem hovořívá), jak bude fungovat jeho metodika nácviku odhadu vzdálenosti (10m) /otázka pro chytré děti: k čemu by to mělo být potřeba?/, který řešitel hodlal zavést, domnívaje se, technokrat, že to bude někomu velice ku pomoci. Děvče šlo poprvé – bylo to 12m, on ohlásil výsledek a vyzval podruhé: ušla14m. Šla potřetí a zase víc - 15m. Závěr – namísto hlášení výsledků pak zavedl jinou metodiku, ale o to tady nejde! Nepřišel ten dobrý muž na to, že ona žačka byla výjimečná: svojí diagnózou mentální retardace! A nemohl si zadat tím, že by se snížil k tomu, aby se zeptal? Takže odjížděl s pocitem, jak jsou ti slepí žáci (zvláštňáci jistě) neschopní! Jen co tehdy odešel, učitelky se mohly potrhat smíchy.

Třeba doporučuje (vlastně jako autor osnov poroučí!) např. v úvodu výuky chodit po klidném, tichém prostředí – tak jak to praktikoval s námi, frekventanty jeho kurzů! Ale nabulíkoval nám, že se to tak musí dělat i se žáky. (A dal to i do osnov – které jsou tím pádem užitečnými osnovami pouze pro frekventanty kurzů!) Až zadlouho nás vzal na rušnou ulici, kde jsme na chodníku měli pocit (vyjadřovaný až výkřiky!), že to auto jede na nás!! (A Wiener se nafukoval jako páv, neboť už věděl, jaká bude naše reakce.)

Ale skutečný odborník by musel dodat: vaše pocity jsou dány vaším nezvykem, nevidomý takhle nikdy nezareaguje, neboť takhle v tom chodí odedávna (třebaže zavěšen do průvodce) a má jinak vybroušené sluchové dojmy (nový výraz pro počitky) a vjemy. Opravdu, má rozsáhlá praxe to prokazuje, že žákovi je celkem jedno, v jak hlučném prostředí se pohybuje. Rozhodně se nelekne blízko projíždějícího auta!

(Ale více už o tom na mém blogu VÁŽNÉ VĚCI, kam vás tímto zvu.)

C) A samozřejmě, je tu (ministerstvem vydané) druhé, tzv. rozšířené vydání monografie o "prostorovce", jak o ní láskyplně hovoří!

Těžko chtít od MŠMT, aby si až tak moc sypalo popel na hlavu, knihu už nelze zakázat ani stáhnout! Proto je to na mně, proto o ní speciálně píši (svým tempem) a to metodou - kde se autorovi lze vysmát, neváhat (je to někdy skutečně velká legrace!).

Vždyť i můj druhý blog (na který si překliknete z prvého) se jmenuje: "VŠECHNO, CO JSTE KDY CHTĚLI VĚDĚT O PAVLU WIENEROVI* (*a báli jste se zeptat)" parafrází žertovného filmu mého oblíbeného Woodyho Allena.

Jinou část zabírají odkazy (následované mými komentáři) na nejrůznější demagogická tvrzení, bohapusté lži a výmysly ve Wienerově boji o „jeho“ peníze (o ty mu zjevně jde v prvé řadě) – příkladně tři na internetu se stále nacházející záznamy jeho interview pro ČT (+Aktuálně.cz)

Z mých následných komentářů budete moci zjistit, kde všude balamutí nešťastné (neboť nic netušící) novináře, spoléhaje na to, že u nás není nikdo, kdo by na jeho lži uměl poukázat a klepnout ho (ex post) přes pusu. Například vyprávění o prof. Langovi, který prý za ním přijel až s Ameriky s gyroskopem (jakožto pomůckou pro udržení přímého směru).

Jistěže mu to Wiener natřel: on sám prodělal u nás výcvik přímého směru už někdy v roce 1981, jak pravil, a od té doby se naučil chodit tak rovně, že se na 20ti metrech odchýlil o pouhých 20cm. Nebohá Daniela Drtinová jen zírala, když ji s nefalšovanou rozkoší zrepunzoval.

Můj příspěvek se jmenuje Přímý směr Mgr.Wienera a je v něm koncentrováno zdaleka nejvíc jeho, jak to jen říct slušně, disproporce: - na straně jedné aspirační úrovně, poučovatelské dikce aj. - - -

vers. - - - to neskutečně hloupé, co z něj lezlo.

Celé je to navíc korunováno falšováním výsledků, o čemž si zase myslel, že mu projde… Dokázat to nebylo zas až tak těžké, a je to vážně legrace. (BRZY DOKONČÍM...)

Byl jsem zděšen, když jsem (se zpožděním, mně vlastním) studijně monitoroval všechny Wienerovy výstupy v rámci jeho humbuku v těch všech médiích, tištěných i vizuálních, protože m.j. mi došlo, na kolika VŠ on ještě stále platí za arbitra elegantiorum specialis pedagogicae...

(Legrační je, že to zjevně ani nebylo jeho cílem, on, jako klasický sólista, potřeboval se jenom ohánět před úřady tím, že jako jediný u nás vydal o PO SP knihu, takže je ten pravý, kdo by měl vést kurzy,

a na tom rejžoval - a jeho jedinou starostí byl vždycky strach z konkurence!)

Kdyby totiž chtěl "dělat vědu", byl by třech vydáních jeho knihy patrný nějaký posun, vývoj dopředu!

Naopak, tzv. gros jeho knih „Všech pěti“ - je pouhá repunzace, kterou (= předstíráním) supluje reálný odborný zájem... a taky elementární vědomosti a znalosti!

Pokud někteří ve své učitelské praxi s touto Wienerovou knihou (ať už s kterýmkoli vydáním – jsou vcelku stejné v celku i jednotlivostech) pracují, měli by vzít na vědomí moji zdrcující kritiku, a buď ji akceptovat, nebo se proti ní postavit - rád přijmu každou oponenturu. Taky nelze vyloučit, že se na tento můj příspěvek podívá někdo ze studentů! Na to, kantore, pozor!

Dobrá. Jednak se v něm zabývám snahou pojmenovat nově fenomén slepectví od narození se všemi specifiky, které přináší, jednak se vyrovnáván s fenoménem jménem Mgr. Pavel Wiener a to velice, škody jím napáchané jsou značné! Ještě s tím zdaleka nejsem hotov, ale i tak jsem do blogu už umístil desítky záznamů - včetně audiovizuálních, z jeho knih jsem naskenoval obrázky - takže i kdo momentálně nemá něco doma, najde to tam s citacemi a mým komentářem...

Něco o mně. Pracoval jsem 15 roků právě jako učitel PO & M (Orientation & Mobility se tato věc nazývá všude ve vyspělém světě), tedy prostorové orientace a mobility na spec. škole v Brně. Dostal jsem se k té práci po absolvování celoročního kurzu u Wienera, jinak to tenkrát nešlo. Má první reakce (jak ostatně všech) na něj byly veskrze pozitivní. O to je on právě nebezpečnější - umí "bejt sympaťák", umí to nahrát!

Můj blog se jmenuje Vážné Věci (http://vecivazne.blogspot.com/ a můžete se dozvědět vysvětlení nových pojmů, jako je např. VIZUOMORFISMUMS, nebo REPUNZACE, nebo KARGOKULT (pardon, ten výraz je snad znám obecně)...

//Nebo lze ještě jinak a rychleji! V Googlu si zadat slovíčko repunzace, a Vážné věci jsou vyhledány okamžitě – a pak i ten můj druhý blog.//

Přeji hezké počtení

Josef Patočka